Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1062/2013

30 Cdo 1062/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce F. B.,zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 24, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2012, č. j. – 149, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o 350.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce se výše uvedené částky domáhal coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku „nezákonného a násilného“ odebrání vzorků DNA příslušníky Policie České republiky. V tomto úkonu spatřoval nesprávný úřední postup. Oba soudy na základně žalovanou vznesené námitky promlčení dospěly k závěru, že nárok žalobcem uplatněný je ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „OdpŠk“, promlčen, když promlčecí doba podle odvolacího soudu počala běžet již v okamžiku, kdy byl uskutečněn „odběr biologických vzorků“, neboť již tehdy se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a jehož důvodnost staví na tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce nesouhlasí s právním posouzením počátku běhu promlčecí doby a domnívá se, že ta počala běžet až v okamžiku, „kdy se seznámil se Zprávou ombudsmana, na základě které zjistil, že traumatizující odběr vzorku DNA nebyl povinen ve skutečnosti snášet, neboť byl proveden v rozporu se zákonem.“ Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále jen „ “, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen za podmínek vymezených v a odst. 3

Otázkou, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, se ale již dovolací soud ve své rozhodovací činnosti zabýval a rozsudek odvolacího soudu je se závěry v ní dovozenými v souladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. , dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Z výše vyložených důvodů dovolací soud neshledal, že by v daném případě byly naplněny podmínky přípustnosti dovolání, a proto je odmítl ( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. září 2013 JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu