Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2057/2013

U S N E S E N Í

Mgr. R. V.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, č. j. – 79, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobce na spravedlivý proces, žaloba o zaplacení částky 88.590,- Kč s přísl. byla zamítnuta, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou kárného řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „“, odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Podle „v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“ Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, předpokládá, že dovolatel zcela konkrétně uvede, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v pokládá v jeho případě za naplněný. Pouhá citace ustanovení přitom rovněž není dostačující.

Dovolatel uvedl, že podává dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu a „má za to, že soud nesprávně právně posoudil věc, a že se při svém rozhodování zcela zjevně a nelogicky odchýlil od kautel obecně přijímaných v rozhodování o nárocích podle na zadostiučinění.“ Dále uvedl, že „napadené rozhodnutí popírá závěry obsažené především ve stanovisku Nejvyššího soudu , jakož i v jiné judikatuře Nejvyššího soudu České republiky a nálezech Ústavního soudu České republiky.“

Uvedené formulace jsou však co do vymezení přípustnosti dovolání zcela nedostačující. Pouhé tvrzení, že napadené rozhodnutí není v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. , aniž by byl uveden konkrétní závěr vyplývající ze Stanoviska či z konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu, nemůže obstát.

Ve vztahu k nákladům řízení dovolatel uvedl, že „napadené rozhodnutí zcela zjevně popírá konstantní judikaturu týkající se rozhodování o nárocích podle “ a „soud měl ve světle konstantní judikatury ohledně nákladů řízení postupovat podle “ Žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která by svědčila o konstantní judikatuře, však dovolatel neuvedl, což ostatně ani nemohl, neboť proti výrokům o nákladech řízení nebylo dovolání do 31. 12. 2012 přípustné. Dovolací argumentace ohledně nákladů řízení je pak zcela shodná s tvrzeními žalobce uvedenými v odvolání, a tudíž jeho námitky směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoliv proti závěrům soudu odvolacího. Pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že v této části by dovolání nemohlo být přípustné ani podle , neboť náklady řízení před soudem prvního stupně, jichž se dovolatel zjevně domáhá, nemohly ani podle činit vzhledem k výši peněžité částky, jež je předmětem řízení, více než 50.000,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. září 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu