Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1705/2013

30 Cdo 1705/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně CONCORD play s.r.o., identifikační číslo osoby 48024414, se sídlem v Praze 9, Toužimská 588/70, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti žalovaným 1) Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem v Praze, Pod stupni 10/7, a 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. -144, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.965,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Marcely Dopitové.

III. Druhá žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 1. 2012, č. j. -83, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2012, č. j. -103, zastavil řízení, uložil žalobkyni zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 238.820,- Kč, rozhodl, že druhé žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a nevyhověl žádosti žalobkyně o vrácení soudního poplatku ve výši 400.470,- Kč.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví specifikovaným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou, změnil výrok o soudním poplatku tak, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen soudní poplatek ve výši 400.470,- Kč, a uložil žalobkyni nahradit první žalované náklady odvolacího řízení ve výši 800,- Kč.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. -144, podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že „jsou zde dány důvody dle “ Za dovolací důvody považuje dovolatelka to, že odvolací soud pravomocně rozhodl o odvolání druhé žalované, aniž by zároveň rozhodl o odvolání žalobkyně, čímž porušil zásadu hospodárnosti řízení. Dovolatelka dále namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu spočívající v tom, že se odvolací soud nevyjádřil k námitkám žalobkyně týkajícím se skutečnosti, zda žalobkyně zavinila zastavení řízení, a rovněž k námitkám ohledně nepřiměřenosti nákladů řízení. Přiznání nákladů řízení první žalované považuje dovolatelka za právně nesprávné. Za poslední dovolací důvod označila dovolatelka to, že odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, přestože žalobkyně žádala o veřejné projednání. Navrhla usnesení soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o spojení řízení s jejím předchozím dovoláním ze dne 15. 11. 2012.

První i druhá žalovaná navrhly dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „ “.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle předsedou senátu ( ) odmítl, neboť neobsahuje náležitosti uvedené v

Dovolatelka předně v rozporu s neuvedla, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá, a neuvedla v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když pouhý odkaz na není dostačujícím, neboť dovolatelka musí uvést konkrétně v čem spatřuje přípustnost dovolání. Dovolatelka rovněž nevymezila důvod dovolání v souladu s , neboť neuvedla právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložila, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka namítala zejména vady řízení, které měly spočívat v tom, že odvolací soud rozhodl nejprve o odvolání druhé žalované a teprve následně o odvolání žalobkyně, odvolací soud se nevyjádřil k námitkám žalobkyně, a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle však lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vady řízení nepředstavují způsobilý dovolací důvod.

Dovolatelka dále brojila proti nesprávnému právnímu posouzení přiznání nákladů řízení první a druhé žalované. Za nesprávný považovala závěr odvolacího soudu, že první žalovaná sice zaměstnává právníky specializované na obor správního práva, tito však nejsou odborníky na občanské soudní řízení, a proto je třeba považovat náklady vynaložené na právní zastoupení advokátem za účelně vynaložené. Dovolatelka oproti tomu tvrdila, že právníci první žalované vystupují v mnoha soudních sporech a znalosti mají dostatečné. Dovolatelka tak v zásadě namítá nesprávná skutková zjištění soudu, nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a tudíž ani neuvádí, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Nesprávná skutková zjištění však rovněž nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat ( ).

Tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyly dovolatelkou odstraněny ( a ).

Dovolací soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení úspěšné první žalované ve výši 11.568,- Kč, zatímco neúspěšná žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo. Druhé žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává, neboť dovolání žalobkyně směřovalo proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto toliko o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou. O právech či povinnostech druhé žalované se v napadeném usnesení odvolacího soudu vůbec nerozhodovalo, proto nepovažuje dovolací soud náklady vynaložené druhou žalovanou v tomto dovolacím řízení za účelně vynaložené. Podle věta druhá pak nákladový výrok netřeba odůvodňovat.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. srpna 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu