Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1817/2013

U S N E S E N Í

Tiskárny JDS, spol. s r.o.

V. Z.

, bytem v P. 7, M. 9, zastoupenému JUDr. Filipem Hruškou, advokátem se sídlem v Praze, Táborská 619/46, o zaplacení částky 339.913,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2013, č. j. -179, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (nájemkyně nebytového prostoru specifikovaného v žalobě) se domáhala, aby jí žalovaný (podnájemce nebytového prostoru) zaplatil částku 339.913,- Kč s příslušenstvím, která na něj měla připadat jako nedoplatek za elektrickou energii, kterou v nebytovém prostoru spotřeboval za dobu trvání podnájmu, tj. za dobu od 1. června 2001 do 4. listopadu 2002.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. června 2011, č. j. -126, ve spojení s usneseními ze dne 18. dubna 2012, č. j. -153, a ze dne 15. října 2012, č. j. -158, žalobu zamítl ohledně částky 338.898,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), řízení ohledně částky 18,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. března 2013, č. j. -179, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. a v nákladovém výroku III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že žalobě nelze vyhovět v situaci, kdy žalovaný účinně vznesl námitku promlčení práva uskutečnit právní úkon (vyúčtovat spotřebu elektrické energie za dobu trvání podnájmu) a žalobkyně mu nevyúčtovala řádně (určitě a srozumitelně a tudíž platně) spotřebu elektrické energie ve čtyřleté promlčecí době počítané od 29. března 2004 do 29. března 2008 ( ve spojení s , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obch. zák.“); učinila tak až podáním ze dne 14. října 2010, učiněným u soudu dne 15. října 2010.

Dovolání žalobkyně proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (navíc na řešení některých otázek, zmíněných dovolatelkou, nezávisí – viz posléze uvedený výklad).

Dovolatelka především namítla, že „nárok na úhradu spotřebované elektřiny byl u soudu uplatněn v otevřené promlčecí lhůtě … o promlčení práva dle § 390 obch. zákoníku nejde, poněvadž žalovaný byl k úhradě vyzván včas …“, tedy jakoby měla za to, že odvolací soud řešil otázku včasného uplatnění práva na plnění u soudu. V posuzovaném případě však odvolací soud řešil otázku promlčení práva na právní úkon (řádného vyúčtování spotřeby elektrické energie za dobu trvání podnájmu) ve smyslu § 390 ve spojení s ustanovením § 391 odst. 2 obch. zák. Napadené rozhodnutí tedy nezávisí na vyřešení dovolatelkou naznačené otázky hmotného práva a už proto nemůže být pro řešení této otázky přípustné. Nad rámec řečeného dovolací soud dodává, že je-li vznesena námitka promlčení práva provést určitý právní úkon důvodně, pak hmotněprávní důsledek spočívá v tom, že k takovému opožděnému úkonu se nepřihlíží, jeho účinky jsou nulitní, a nedošlo tedy k tvrzené modifikaci právního vztahu. V rovině procesní to má za následek, že soud rozhodne právě podle stavu, jako by k opožděnému právnímu jednání nedošlo, a promlčení práva na provedení tohoto právního úkonu konstatuje v důvodech svého rozhodnutí.

K dovolací výtce, že „námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy“, musí dovolací soud rovněž konstatovat, že na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud uvedenou otázku neřešil) a ani záviset nemohlo, neboť v nalézacím řízení dovolatelka pro tyto účely netvrdila (natož prokázala) žádné relevantní okolnosti. Ustálená soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 152 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a z 19. ledna 2010, sp. zn. ) totiž dovodila, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Navíc v naznačených souvislostech nelze ani přehlédnout, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ( ).

Ve vztahu k dovolací námitce týkající se porušení ustanovení a 3 o poučovací povinnosti soudu ohledně povinnosti důkazní lze uvést, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. června 2003, sp. zn. , konstatoval, že poučení podle až 3 slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Jestliže však v dané věci nebylo dovolatelce vyhověno nikoli proto, že by neunesla důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle Jinak řečeno postup podle přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle přistupovat.

Jde-li v daném případě o nárok ze smlouvy o podnájmu nebytového prostoru ze dne 1. června 2001 (viz čl. IV. bod 7. smlouvy), nemůže (současně) jít o nárok z bezdůvodného obohacení, jak se snad dovolatelka – vzhledem k charakteru v tomto směru uplatněných dovolacích námitek – mylně domnívá (srov. zprávu NS ČSR ze dne 28. března 1975, sp. zn. , uveřejněnou pod R 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 2013 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ze 14. prosince 2005, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou nastolené právní otázky odvolací soud zčásti neřešil a zčásti je vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. srpna 2013JUDr. Miroslav F e r á kpředseda senátu