Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2964/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Stavebního bytového družstva POKROK, IČ: 000 34 389, se sídlem Praha 8, Kollárova 157/18, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Malátova 645/18, proti žalovaným 1)Ing. V. H., bytem P., zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 65/1, a 2) Ing. J. H., bytem P., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. -142, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2010, č. j. -108 (poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 7. 2009, č. j. -43, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2010, č. j. -81, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), výrokem I. uložil žalovanému 1) povinnost vyklidit družstevní byt o velikosti 2+kk s příslušenstvím ve 4. podlaží domu, P. (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do 15 dnů od zajištění přístřeší, žalobu, aby žalovaná 2) byla povinna vyklidit předmětný byt, zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a IV.)

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 3. 2012, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I., tak že lhůta k vyklizení činí 15 dnů od právní moci rozsudku, změnil jej i ve výroku II. o nákladech řízení; jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že na žalovaného 1) přešel smrtí jeho matky členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu Pokrok (dále též jen „Družstvo), jakož i nájem předmětného bytu, že ke vzniku společného členství žalovaných (manželů) v Družstvu nedošlo a že vyloučením z Družstva zanikl žalovanému 1) podle § 714 obč. zák. nájem bytu. Přisvědčil rovněž závěru soudu prvního stupně, že soud nemůže v tomto řízení přezkoumávat platnost rozhodnutí o vyloučení žalovaného 1) z Družstva, resp. existenci důvodů pro jeho vyloučení (žalobu na určení neplatnosti vyloučení z Družstva ve smyslu § 231 odst. 5 obch. zák. nepodal). Skutečnost, že rozhodnutí o vyloučení z Družstva bylo adresováno i 2. žalované (která jeho členkou nebyla), nezpůsobuje jeho neurčitost či nesrozumitelnost ve vztahu k vyloučení 1. žalovaného. Ztotožnil se rovněž s tím, že soud prvního stupně zamítl žalobu vůči 2. žalované pro nedostatek pasivní věcné legitimace (nebyla členkou Družstva ani nájemkyní předmětného bytu). Na rozdíl od něj však, pokud jde o bytovou náhradu, dovodil, že vzhledem k tomu, že žalovaný 1) předmětný byt nikdy neužíval, bylo by přiznání přístřeší (jež by mu dle § 712 odst. 5 obč. zák. náleželo s ohledem na skutečnost, že důvodem pro vyloučení z Družstva bylo neplacení nájemného) v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Změnil proto rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému 1) povinnost vyklidit byt do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a uplatnil v něm dovolací důvod podle Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje zejména s nesprávným názorem soudů obou stupňů, že otázky platnosti právního úkonu a existence důvodů pro jeho vyloučení z Družstva jsou relevantní pouze v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení podle obch. zák. V této souvislosti cituje ustanovení až a a 2 a 4 obč. zák. a konstatuje, že soud by neměl „přebírat mechanicky nesprávnosti v rozhodovací činnosti právnických osob, které se ve své rozhodovací praxi mohou mýlit nebo chybovat“ (jako v daném případě žalobce, který vyloučil z Družstva manžele jako společné členy družstva a nájemce bytu, nikoliv jej jako výlučného člena, čímž založil nesprávnost rozhodnutí o vyloučení, které je tak od samého počátku absolutně neplatné).

Za zásadní považuje rovněž otázku, zda rozhodnutí orgánů bytového družstva, resp. jiných právnických osob mohou přivodit vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti, i když nesplňují náležitosti ve smyslu ustanovení § 37 obč. zák., zejména z hlediska určitosti osoby, jež se dotýkají (žalobce vyloučil z Družstva osobu – jeho manželku, která jeho členem nebyla). Uvádí, že otázka, kdo je členem družstva, je klíčová nejen z hlediska vyloučení, ale např. i ve věcech vymáhání peněžitých pohledávek za členy družstva, řešení společného nájmu družstevního bytu po rozvodu, při vzniku nároku na bezúplatný převod družstevního bytu do vlastnictví podle a násl. (v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel dovolací námitky, ztotožnil se s napadeným rozhodnutím a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. března 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl v souladu s čl. II bodem 7. , podle , , ve znění před novelou provedenou tímto zákonem.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaný 1) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o jeho vyklizovací povinnosti (proti měnícímu výroku o bytové náhradě dovolání evidentně nesměřuje), jemuž sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, avšak kterým soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve zrušeném rozhodnutí, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatelem označené otázky však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tudíž ani přípustnost podle nezakládají. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil své oprávnění vyplývající z ustanovení a 4 obch. zák. ve znění platném do 31. 12. 2000 (nyní a 5 obch. zák.). Jiným postupem než postupem uvedeným v ustanovení obch. zák. soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61 v časopise Soudní judikatura 5/2001, dále např. rozhodnutí z 24. 2. 2004, sp. zn. , a z 20. 4. 2010, sp. zn. ). Ostatní dovolací námitky, zpochybňující platnost rozhodnutí o vyloučení dovolatele z Družstva, pak jsou (s ohledem na výše uvedené) irelevantní. Ostatně na řešení další dovolatelem výslovně označené otázky zásadního právního významu (zda rozhodnutí orgánů bytového družstva, resp. jiných právnických osob mohou přivodit vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti, i když nesplňují náležitosti ve smyslu ustanovení obč. zák., zejména z hlediska určitosti osoby, jež se dotýkají) napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž vycházel z toho, že rozhodnutí Družstva o vyloučení dovolatele je z hlediska označení jeho osoby určité.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného 1) není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle větu první, , a a zavázal žalovaného 1), jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1.000,- Kč ( ve spojení s , ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , a z částky 273,- Kč představující 21% DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.V Brně dne 15. srpna 2013 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu