Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1911/2013

33 Cdo 1911/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Supercar PLUS s. r. o. se sídlem Rakovník II, Kuštova 447, identifikační číslo: 275 83 279, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti žalované A. M., zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem Rakovník, Havlíčkova 584, o zaplacení 124.125,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. -251, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 24. září 2012, č. j. -225, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 124.125,79 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a částku 46.069,- Kč na náhradě nákladů řízení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 14 % z částky 124.125,79 Kč od 29. 12. 2009 do 29. 3. 2010 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2013, č. j. -251, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v nesprávném výkladu pojmu „předání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi“. Prosazuje názor, že nemohlo dojít k uzavření smlouvy o půjčce, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , z něhož cituje, je podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi v případě bezhotovostního převodu peněžních prostředků splněna tehdy, jsou-li tyto prostředky poukázány na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění. O takovou situaci se však v daném případě nejednalo. Prosazuje, že ujednání účastnic mělo být posouzeno podle § 534 obč. zák. jako přistoupení k závazku, nikoli jako smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. Dovolacímu soudu navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 1. - dále jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. ).

Žalovaná sice v dovolání odkazuje na rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , vyjímá však z něj pouze jednotlivou pasáž vztahující se ke způsobu odevzdání předmětu půjčky a pomíjí, že je v něm i odkaz na judikaturu, která zaujala názor, podle něhož je reálná podstata smlouvy o půjčce naplněna i tehdy, poukáže-li věřitel ze smlouvy o půjčce podle smluvního ujednání s dlužníkem (dohody o platebním místě) peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele, přičemž dlužník se zaváže mu takto poskytnutou částku ve sjednané lhůtě vrátit. Uskutečněním převodu je pak podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi splněna. Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud měl ujednání účastníků posoudit ve smyslu § 534 obč. zák. jako přistoupení k závazku, neboť skutková zjištění (k čemu směřovala vůle smluvních stran), která jsou nezpochybnitelná, neumožňují takový závěr učinit.

Jelikož je napadené rozhodnutí v řešení dovoláním předestřené otázky souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby rozhodná otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. srpna 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu