Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3447/2012

U S N E S E N Í

J. P.,

bytem v K. V., K. Č. 1234/13, proti žalované

E. B.,

bytem v R., V. 332, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2012, č. j. -72, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné o d ů v o d n ě n í :( ):

Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -28, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 1281/4 v katastrálním území a obci H., zapsaném na LV u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. května 2012, č. j. -72, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 1281/4 v katastrálním území a obci H., zapsaném na LV u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a odst. 3 Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání je přípustné podle , je však zjevně bezdůvodné.

V dané věci šlo o posouzení dobré víry žalobce, který se spolu s pozemkem, uvedeným v darovací smlouvě, ujal i držby sousedního pozemku, jehož výměra nepřesáhla 50 % pozemku v darovací smlouvě výslovně uvedeného, a nerušeně jej držel po zákonnou vydržecí dobu.

Dovolací soud opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna.

Dlouhodobá pokojná držba nabyvatele, zejména pokud trvá – jako v dané věci - 17 let, nasvědčuje přesvědčení toho, kdo věc převedl na držitele, že tento převod byl řádně uskutečněn. Při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. ).

Nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3670, a řada dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu). Viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. , na které odkázal odvolací soud.

Úvahy odvolacího soudu, který dospěl k závěru o objektivní dobré víře žalobce a tudíž i vydržení pozemku, tak nejsou nepřiměřené; dovolání je tak zjevně bezdůvodné. Dovolací soud je proto podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. srpna 2013JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.předseda senátu