Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3081/2011

28 Cdo 3081/2011

U S N E S E N Í

Ing. V. K.,

Ing. V. K.,

P. 5, H. 686/6, zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, 150 00 Praha 5, Kořenského 15, proti žalovanému

Pozemkovému fondu ČR,

nyní ČR – Státnímu pozemkovému úřadu,IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků), takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků řízení

nemá právo

na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu dne 23. 5. 2005, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, č. j. -130. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, domáhajícího se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR byla uložena povinnost uzavřít se žalobcem do 10 dnů od právní moci rozsudku smlouvu o převodu pozemku PK č. 1383 (o výměře 11.213 m2) v katastrálním území H. (obec Hlavní město Praha), zapsaného na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního pro hlavní město Prahu (pracoviště Praha), včetně trvalých porostů a ostatních součástí a příslušenství; zamítnuta byla i žaloba o uložení povinnosti žalovanému k uzavření smlouvy o převodu jiného vhodného pozemku, určeného soudem, nacházejícího se ve stejném či sousedním katastrálním území. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2011, č. j. -180. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 6. 2010, č. j. -130, potvrzen. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení a a 5 (postupem podle ustanovení ) a dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není opodstatněné. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně zjistil spolehlivě skutkový stav věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně vycházel ze závěrů zrušovacího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. , kterým byl odvolacím soudem zrušen předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 19. 3. 2008, č. j. -43 (doplněný rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, č. j. -83). V tomto zrušovacím usnesení odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně neměl v dosud provedeném dokazování oporu pro objasnění toho, zda žalobce jako postupníka restitučních nároků lze posuzovat jako osobu, která není ve smyslu ustanovení oprávněnou osobou, nýbrž osobou, kterou lze vzhledem k tomu, k jakým účelům hodlá sporné pozemky využít, považovat za osobu postavenou na roveň oprávněné osobě. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně v dalším řízení po doplnění dokazování dospěl správně k závěru, že žalobce získal nárok na převod náhradního pozemku výlučně na základě smluv o postoupení pohledávek (z let 2004 a 2005) a že toto jeho právo zaniklo podle článku VI. dne 31. 12. 2005 (viz nález Ústavního soudu ČR ÚS 6/2005) po uplynutí propadné lhůty uvedené v a 7 (ve znění ). Odvolací soud se ztotožňoval i se závěrem soudu prvního stupně, že se na tento případ plně vztahuje tzv. restituční tečka, když u žalobce nejde o drobného zemědělce, který by na pozemcích sám hospodařil a který by měl zájem na řádné vlastní péči o zemědělskou půdu a na hospodářském rozvoji venkova, a to bez přítomnosti spekulativních a komerčních motivů při získání restitučních nároků postupními smlouvami.

Odvolací soud proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle ustanovení včetně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s přihlížením k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v tomto stadiu řízení žádné náklady řízení nevznikly.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 3. 5. 2011 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u soudu dne 24. 6. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2011 (sp. zn. Městského soudu v Praze) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení u odvolacího soudu.

Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ve smyslu ustanovení ).

Dovolatel je přesvědčen, že v daném případě bylo možné „žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného pozemkového fondu úspěšně požadovat podle zákona o půdě ohledně převodu náhradního pozemku k uspokojení nároku, který byl dotčen ustanovením a 7 zákona o půdě (v dřívějším znění) a článkem VI. “. Dovolatel má za to, že na jeho straně existují jednoznačné okolnosti opravňující k tomu, aby soud dospěl k závěru, že právě v jeho případě je správné rozhodnout o převodu náhradních pozemků i v situaci, že na vydání pozemku byl uplatněn nárok, který byl ke dni vyhlášení rozsudku dotčen tzv. restituční tečkou“.

Dovolatel poukazoval na to, že v tomto soudním řízení dokázal, že je osobou pracující v zemědělství, že je vlastníkem nemalé výměry zemědělské půdy v řadě katastrálních území v okolí Hlavního města Prahy a Středočeského kraje, že tyto pozemky jsou využívány k zemědělské výrobě (a to buď dovolatelem samotným či zemědělským nájemcem) a že postupně během let podle možností nakupuje další zemědělskou půdu, kterou následně využívá k zemědělské produkci a že si pořídil restituční nároky od třetích osob právě za účelem rozšíření své výrobní základny a nikoli pro jiný účel. Za uvedeným účelem je ochoten přijmout jakýkoli vhodný náhradní pozemek k naplnění účelu zákona o půdě, kterým je i veřejný zájem na péči o zemědělskou půdu a na hospodářském rozvoji venkova. Podle názoru dovolatele mu nebyla v tomto soudním řízení poskytnuta dostatečná ochrana jeho vlastnického práva.

Dovolatel vyslovoval ve svém dovolání názor, že „jakkoli respektuje autoritu Ústavního soudu ČR, není s to se ztotožnit s řadou jeho argumentací a odborných stanovisek, které jsou obsaženy v nálezu “; „závěry z tohoto nálezu plynoucí nelze automaticky aplikovat na všechny případy, které se před soudem ocitnou“. Dovolatel je toho názoru, že postupník pohledávky, jejímž předmětem je restituční nárok podle zákona o půdě, „vstupuje plně do právního postavení postupitele a zůstávají mu zachovány všechny právní parametry postoupené pohledávky“; nejde tu o změnu pohledávky (obsahu pohledávky), nýbrž pouze o změnu v osobě jejího držitele a nelze dovozovat, že by tu šlo o „nově vzniklý nárok na straně postupníka“; „varieta důvodů pro uzavření cessí je tu široká“ u jednotlivých postupníků. Dovolatel má také za to, že „nelze připustit zánik nároku restituenta, který před uplynutím zákonné lhůty vyčerpal své možnosti získat nárokové plnění, včetně toho, že podal ve věci žalobu u soudu“; v takém případě „držitel nároku, na kterého dopadá mezní lhůta pro naturální restituci, nemá jakoukoli možnost ochrany“.

Ve vyjádření žalovaného Pozemkového fondu ČR k dovolání dovolatele bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, protože soudy obou stupňů tuto právní věc právně posoudily. Žalobce je tu postupníkem restitučních nároků z rozhodnutí pozemkového úřadu, jeho nárok mu však zanikl uplynutím lhůty pro poskytnutí naturálního plnění. V daném případě došlo k nabytí restitučních nároků postupními smlouvami, uzavřenými po 6. 8. 2003 (po nabytí účinnosti ), takže si postupník musel být vědom tzv. restituční tečky a nemohl tudíž spoléhat na naturální vykrytí svých nároků.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Přípustnost dovolání dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2011 bylo tu třeba posoudit (ve smyslu novelizovaného ustanovení , zdůrazňujícího, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) podle dříve platných (do 31. 12. 2012) ustanovení a odst. 3 . (Pro úplnost z hlediska přesného označení účastníků řízení přičiňuje se poznámka, že v případě původního účastníka sporu Pozemkového fondu ČR vystupuje nyní v důsledku přijetí , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů / / od 1. 1. 2013 Česká republika - Státní pozemkový úřad).

Podle ustanovení (ve znění platném do 31. 12. 2012) bylo přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení (ve znění platném do 31. 12. 2012) mělo rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řešilo-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud v daném případě posuzoval nárok uplatněný žalobcem zejména podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení v případech nevydání pozemků uvedených v mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , a to pokud možno v obci, ve které se nacházela převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasila.

Ze slovního znění ustanovení vyplývá, že se týká toto ustanovení oprávněných osob podle uvedeného zákona (srov. ).

V daném případě bylo v rozsudku odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2011 (sp. zn. Městského soudu v Praze) uvedeno (v souladu i s tím, co uváděl sám žalující v tomto sporu), že u něho šlo o postupníka, který své uplatňované nároky získal postupními smlouvami ve smyslu ustanovení od původních oprávněných osob.

Soudy obou stupňů se tedy v této právní věci musely zabývat i otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení a 7 v článku VI. ), pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 453/1991 Sb.) a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (t. j. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem i účelem konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( - ), a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preabuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědici, a nejsou jimi postupníci“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo zdůrazněno: „Postupník práva na vydání náhradního pozemku podle ve znění pozdějších předpisů, nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění“.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů a vzhledem k právním závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů (jmenovitě ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možné přisvědčit názoru, že by tu odvolací soud, který měl na zřeteli tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR). A protože neřešil odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 16. 3. 2011 ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem (s výjimkou zcela výjimečných případů, o nějž však v dané právní věci nebylo možné přesvědčivě uvažovat), nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu (v jeho znění platném do 31. 12. 2012), upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení (platného do 31. 12. 2012, srov. novelizované ustanovení ) a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému Pozemkovému fondu ČR v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 26. srpna 2013JUDr. Josef R a k o v s k ýpředseda senátu