Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3348/2012

30 Cdo 3348/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce L. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2012, č. j. -97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2012, č. j. -67 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39.125,- Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 58.000,- Kč od 19. 5. 2011 do 3. 6. 2011 a potvrdil jej ohledně zamítnutí žaloby do částky 95.527,- Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky 39.125,- Kč od 19. 11. 2010 do 18. 5. 2011 a zákonného úroku z prodlení z částky 58.000,- Kč od 19. 11. 2010 do 18. 5. 2011.

Žalobce se v žalobě domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody ve výši 195.544,- Kč s příslušenstvím. Nemajetková újma ve výši 184.000,- Kč měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou exekučního řízení, vedeného pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „posuzované řízení“). Škoda žalobce měla spočívat v nákladech právního zastoupení ve výši 5.760,- Kč, vynaložených v řízení před Ústavním soudem ke zrušení nezákonných rozhodnutí, a v nákladech právního zastoupení ve výši 5.784,- Kč, vynaložených v řízení u odvolacího soudu na odstranění průtahů v řízení před obvodním soudem.

Soud prvního stupně v usnesení ze dne 7. 12. 2011 zastavil řízení co do částky 58.000,- Kč s příslušenstvím (újma způsobená nepřiměřenou délkou exekučního řízení) a částky ve výši 2.892,- Kč s příslušenstvím (náklady řízení před odvolacím soudem) z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení tak zůstala náhrada škody a nemajetkové újmy ve výši 134.652,- Kč s příslušenstvím a zákonný úrok z prodlení z částky 58.000,- Kč od 19. 11. 2010 do zaplacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně co do částky 95.527,- Kč s příslušenstvím, zákonného úroku z prodlení z částky 39.125,- Kč od 19. 11. 2010 do 18. 5. 2011 a z částky 58.000,- Kč od 19. 11. 2010 do 18. 5. 2011, podal žalobce dovolání, které opírá o dovolací důvod podle , (nesprávné právní posouzení věci).

Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení , , (dále jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání není přípustné v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně co do nároku žalobce na náhradu škody ve výši 5.760,- Kč, představující náklady zastoupení vzniklé v řízení před Ústavním soudem, a na náhradu škody ve výši 2.892,- Kč, představující náklady zastoupení, které žalobce vynaložil ve snaze odstranit průtahy řízení před obvodním soudem, jelikož co do těchto nároků rozhodoval odvolací soud o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ( ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam pro rozhodnutí v konkrétním případě a zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo, jak to předpokládá

Dovolatel v posuzované věci dovolacímu soudu nepředkládá žádnou otázku, která by zakládala zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu

Ohledně námitky nedostatečné výše přiznaného zadostiučinění Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což není žalobcův případ. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10%, o 20% nebo o 30% - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ; zde odkazovaná rozhodnutí a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz).

Uvedené platí i ve vztahu k volbě výchozí částky pro určení základní výše přiměřeného zadostiučinění, která by se měla podle judikatury Nejvyššího soudu pohybovat v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15.000,- Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. ). Shledal-li odvolací soud důvody pro použití výchozí částky ve výši 15.000,- Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení, a to za situace, kdy posuzované řízení trvalo 4 roky, nepředstavuje jeho posouzení dané otázky jiné řešení ve smyslu

K námitce žalobce ohledně nepřiměřeného použití výchozí částky 15.000,- Kč v souhrnu za dva první roky trvání posuzovaného řízení Nejvyšší soud dodává, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené době, je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ).

K žalobcem tvrzeným vadám řízení (nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku) nelze rovněž při zkoumání přípustnosti dovolání podle zásadně přihlížet (srov. ), s výjimkou situace, že by se jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu