Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3082/2012

30 Cdo 3082/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., ve věci žalobců a) J.R., b) K. V., obou zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, Moreno Vlk & Asociados,se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2012, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 9. 2011, č. j. -62, co do zamítnutí nároku žalobců a) a b) na zaplacení částky ve výši 312.773,50 Kč a zrušil jej co do povinnosti žalované zaplatit každému z žalobců a) i b) částku 30.000,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení; v tomto rozsahu vrátil odvolací soud věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se v žalobě domáhali společně a nerozdílně náhrady škody ve výši 312.773,50 Kč, odpovídající pohledávce žalobců ve výši 54.619,- Kč s příslušenstvím, kterou se jim jako oprávněným nepodařilo vymoci po povinné v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp zn. (dále jen „posuzované řízení“) a náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 30.000,- Kč pro každého z žalobců.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku, kterým byl co do částky 312.773,50 Kč potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, podali žalobci dovolání, jež opírají o dovolací důvod podle , b) , (dále jen „ “). Nejvyšší soud dovolání žalobců podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam pro rozhodnutí v konkrétním případě a zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo, jak to předpokládá

Dovolatelé v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, která by zakládala zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu , nepředkládají.

Posouzení nároku žalobců na náhradu škody ve výši 312.773,50 Kč odvolacím soudem stojí na závěru, že žalobci neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že chybný úřední postup soudu znemožnil uspokojení jejich pohledávky v posuzovaném řízení, když ani po poučení podle neoznačili důkazy ke svým tvrzením o příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudu a vzniklou škodou. Tento závěr žalobci v dovolání nijak nezpochybňují, když se toliko dotazují, „jaký vliv má na existenci příčinné souvislosti mezi průtahy v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí a způsobenou škodou skutečnost, že povinná vlastnila majetek, z něhož hradila své závazky v době řízení, pokud v průběhu následné exekuce takový majetek zjištěn nebyl“ a „zda při prokazování příčinné souvislosti u částek nepřesahujících obvyklé majetkové poměry občanů stačí odkázat na existenci takto prokázaného a následně povinnou odstraněného majetku, nebo je třeba podrobně zjišťovat a prokazovat výši případného zdroje tohoto majetku“.

Nadto je otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, na které odvolací soud založil své rozhodnutí, otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozených jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck) a představuje tedy dovolací důvod podle , k němuž nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Námitka žalobců, že je soud prvního stupně řádně nevyzval k doplnění důkazů k prokázání jejich sporných tvrzení podle , je námitkou vady řízení, ke které rovněž nelze při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlížet. Nehledě na to, že se žalobcům daného poučení dostalo při jednání odvolacího soudu dne 15. 5. 2012 a žalobci na ně prostřednictvím svého zástupce nijak nereagovali.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu