Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 906/2012

20 Cdo 906/2012

U S N E S E N Í

P. D.

, proti povinným

1) Ing. V. H.

, a

2) J. H.

, zastoupeným JUDr. Jiřím Demutem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 14, pro částku 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 10. února 2011, č. j. -289, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozhodnutím krajský soud potvrdil („s tím, že se o nákladech řízení nerozhoduje“) usnesení z 1. prosince 2009, č. j. -258, jímž okresní soud zamítl (v pořadí třetí) návrh povinných na zastavení exekuce podle , odůvodněný tvrzením, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením (č.l. 188), a že je dán i důvod k zastavení exekuce podle , jelikož pravá směnka byla vrácena, takže exekuční titul vydaný na základě jiné, nepravé (padělané) směnky je vadný (viz doplnění návrhu na č.l. 235). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že námitku promlčení protipohledávky povinných, namítnuté k započtení, oprávněný vznesl důvodně. Protože promlčenou protipohledávku nelze započíst, vymáhaná pohledávka oprávněného nezanikla a důvod k zastavení exekuce podle tak dán není.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují – pouze – z ustanovení (aniž tedy vysvětlují, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), povinní namítají, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Hlavním důvodem pro podání návrhu na zastavení exekuce, a to (dle jejich názoru) podle písm.

h

) , je totiž vada vykonávaného směnečného platebního rozkazu, spočívající v tom, že byl vydán na základě

nepravé

směnky. Že šlo o padělek (falsum), vyplynulo teprve z trestního řízení (vedeného několik let po vydání exekučního titulu), v němž oprávněný sám potvrdil, že existovala jediná směnka, a to ta, která byla vrácena, zatímco jeho zástupce ve směnečném řízení tvrdil, že existovaly směnky dvě, a že předmětem směnečné žaloby je právě směnka druhá, jiná než vrácená. Podle dovolatelů je třeba toto prohlášení oprávněného vykládat jako přednostní, potvrzující, že předmět sporu ve směnečném řízení neexistoval; rozsudek, potvrzující vykonávaný směnečný platební rozkaz, tudíž podle nich není možno exekuovat.

Povinní jsou názoru, že soud při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce musí respektovat skutečnosti najevo vyšlé teprve poté, co exekuční titul nabyl právní moci. Závěr odvolacího soudu, že dovolatelé tyto skutečnosti měli namítnout již v nalézacím řízení, je podle nich nesmyslný právě proto, že se o nich dověděli nově teprve poté, co titul nabyl právní moci. Existuje tedy podle nich důvod pro zastavení exekuce, jelikož oprávněný vykonává své právo v rozporu s později prokázaným skutkovým stavem, přičemž tím, kdo rozpor se skutkovým stavem potvrdil, byl právě sám oprávněný, z jehož tvrzení je tak zřejmé, že vydání exekučního titulu docílil na základě nepravdivého tvrzení o vrácení tzv. jiné směnky. Byl-li na základě takového jeho jednání vydán exekuční titul, vycházející z nepravé směnky, bylo by v rozporu s ustanovením , nebyl-li by takovýto exekuční titul kvalifikován jako vadný a tudíž způsobující nepřípustnost exekuce. Prezentací nepravé směnky a jejím uplatněním u soudu dovolatelům žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva vzniknout nemohla. Námitkou takto výše popsané vady exekučního titulu se však odvolací soud nezabýval a zatížil tak řízení vadou podle a jeho právní posouzení věci je tudíž ve smyslu ustanovení nesprávné.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelé (jež se otázkou přípustnosti dovolání zabývali pouze potud, že odkázali na ustanovení ) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam (a v čem tento význam spočívá), a že tedy jsou v daném případě splněny i podmínky předepsané ustanovením , odst. 3 , dovolacímu soudu nepřednesli a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených.

Předně, pokud jde o závěr odvolacího soudu o neexistenci důvodu k zastavení exekuce podle , tedy pro zánik vymáhané pohledávky v důsledku započtení, ten dovoláním, jehož obsahem je dovolací soud vázán, napaden nebyl.

Namítají-li dovolatelé dále, že „se krajský soud nevypořádal se všemi odvolacími důvody“, tj. i tvrzením předneseným již v návrhu (resp. v jeho doplnění) a pak zopakovaným v odvolání, že totiž je exekuční titul vadný, protože byl vydán na základě nepravé směnky (v čemž spatřují důvod k zastavení exekuce podle ), uplatňují – ostatně i podle jejich vlastní (a správné) kvalifikace – dovolací důvod podle , tedy existenci vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod je však – viz výše – k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý.

Námitka dovolatelů, podle níž je „odkaz na to, že měli nepravost směnky namítnout již v nalézacím řízení, nesmyslný právě proto, že se o těchto skutečnostech dověděli až po právní moci exekučního titulu“, je nepřípadná, protože takovýto „odkaz“ napadené rozhodnutí neobsahuje.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu