Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1EEB671F145C1038C1257BCF005440A1.html
HTML · 15.89 KB
No categories available
25 Cdo 1127/2012
25 Cdo 1127/2012
U S N E S E N Í
J. G.
Společenství pro dům Masarykova 600, 601 Kutná Hora
, se sídlem v Kutné Hoře, Masarykova 600, IČO 26721261, zastoupenému Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Husova 102, za účasti vedlejšího účastníka České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, o zaplacení 835.335,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 21/2009 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2011, č. j. 26 Co 521/2010 -156, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2011, č. j. 26 Co 521/2010 -156, potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 C 21/2009 -135, jímž Okresní soud v Kutné Hoře vyslovil opodstatněnost základu žalobního nároku s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Odvolací soud považoval za správné právní posouzení věci soudem prvního stupně o odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 a 2 obč. zák., která vznikla žalobkyni poškozením zařízení nebytových prostor v přízemí domu, k němuž vykonává správu žalovaný, a to v důsledku jejich vyplavení odpadní vodou dne 5. 10. 2007 poté, co se pod domem ucpala kanalizace, která je letitá, má zde velmi mírný sklon a je náchylná k sedimentaci tuhých částí odpadu. Žalovaný porušil povinnost předcházet škodám podle § 415 obč. zák. tím, že jako správce kanalizační sítě nečinil potřebná preventivní opatření k zabránění vzniku nežádoucích sedimentů, a porušil i povinnost zajišťovat řádnou správu, provoz a opravy společných částí domu podle § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. , o vlastnictví bytů, jakož i povinnost, která vyplývala z jeho stanov.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro zásadní právní význam řešení otázky rozsahu prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. Podle dovolatele založil odvolací soud svým rozhodnutím neomezenou prevenční povinnost, neboť za porušení ustanovení § 415 obč. zák. vlastně považuje každý vznik škody. Dovolatel tvrdí, že neporušil žádnou právní povinnost, která by mu ukládala údržbu odpadního potrubí; pečoval naopak o rozvod kanalizace řádně, o čemž svědčí i okolnost, že po problému s odpadem v únoru 2007 nechal potrubí protáhnout, a od té doby se až do předmětné havárie potíže nevyskytly. Dovolatel je pak na rozdíl od odvolacího soudu přesvědčen, že k vyplavení nebytových prostor vedl přívalový déšť, proto vznik škody není v příčinné souvislosti s jeho počínáním při správě domu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření označuje dovolání za nepřípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení věci a již z tohoto důvodu nejde o rozhodnutí, které by mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 2. 2011, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř. “).
Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) , b) o.s.ř. splněny nejsou, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ).
Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z pohledu právní otázky, kterou dovolatel formuluje jako právně významnou, nemá napadené rozhodnutí zásadní význam. Odvolací soud totiž dovodil odpovědnost žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., když porušení právní povinnosti plynoucí ze zákona a ze stanov společenství vlastníků jednotek shledal v nedostatečné údržbě zastaralé kanalizační sítě, k níž byl žalovaný ve spravované budově povinen, a dovodil je z jeho nečinnosti ve vztahu ke konstrukci kanalizace a k jejímu stavu; tu pak odůvodnil konkrétními skutkovými okolnostmi v daném místě a v průběhu roku 2007. Ačkoliv se soud poněkud nadbytečně zabýval i porušením tzv. povinnosti generální prevence (odpovědnost za porušení povinností plynoucích z § 415 obč. zák. se uplatní jen tehdy, není-li dána konkrétní právní úprava ukládající pravidlo chování - srov. zejména rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 4. 1984, sp. zn. 6 Cz 7/84 , publikovaný pod č. 12/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001 , publikované pod C 1212 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck), nemůže mít jeho rozhodnutí zásadní právní význam, neboť jím nebyla založena neomezená prevenční povinnost žalovaného správce společných částí domu, jak tvrdí dovolatel; z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by vznik škody byl považován automaticky za porušení povinnosti předcházet škodám. Polemika dovolatele, zda a nakolik se na vzniku škody mohl projevit přívalový déšť, je z tohoto pohledu bezpředmětná, navíc má charakter výhrad proti skutkovým zjištěním, avšak dovolací důvod podle § 241 odst. 3 o.s.ř. nelze v rámci přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. uplatnit.
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti mezitímnímu rozsudku soudu prvního stupně; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude proto rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu