Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2211/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelny a.s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, PSČ 140 23, identifikační číslo osoby 47 11 52 89, zastoupené JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, proti žalovaným 1) D. H., zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, 2) F. H., zastoupenému Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2 a 3) A. N., zastoupenému Mgr. Romanem Peškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, o zaplacení částky 113.744,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2011, č. j. −358, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. března 2009, č. j. -190, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 113.744,20 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným s tím, že povinnost žalovaného 2) a žalovaného 3) zaniká v rozsahu poskytnutého plnění žalovaným 1), a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného 1) a žalovaného 2) Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobu o zaplacení částky 2.129,70 Kč s úrokem z prodlení od 16. června 2007 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 18.910,50 Kč od 16. června 2007 do zaplacení zamítl [výrok pod bodem I. a)], ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 111.614,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 92.704,- Kč od 16. června 2007 do zaplacení, jej potvrdil s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných [výrok pod bodem I. b)] a změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výrok pod bodem I. c)]. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výrok pod bodem II.].

Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti výrokům pod bodem I. b) a c) a pod bodem II. - podal žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “) a důvodnost o ustanovení , namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení námitky promlčení pohledávky žalobkyně. Podle názoru dovolatele je z předložených písemných důkazů zřejmé, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný mnohem dříve, než od smlouvy o úvěru jednostranně odstoupila přípisem ze dne 18. dubna 2007, a to již v měsíci září 2003, což jednoznačně vyplývá z přípisů žalobkyně ze dne 3. listopadu 2003 a 20. listopadu 2003. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrokem rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. b), jímž byl potvrzen přisuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 111.614,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 92.704,- Kč od 16. června 2007 do zaplacení, bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 86.050,- Kč, nároku na zaplacení částky 3.704,- Kč za skupinové úvěrové pojištění, poplatků za upomínky 2.200,- Kč a za vedení účtu 750,- Kč a kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 18.910,50 Kč, jež jsou podle ustanovení příslušenstvím pohledávky, k němuž se podle ustanovení nepřihlíží. Dovoláním napadeným výrokem tak bylo v obchodní věci rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč a jde proto o věc, u níž není dovolání přípustné.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výrokům pod body I. c) a II. rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení až (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení a jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný 1), jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu