Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 210/2013

22 Cdo 210/2013

U S N E S E N Í

Ing. H. K.

, bytem v P. 2, M. Š. 7,

zastoupené JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovanému

Ing. K. K.

, bytem v P. 2, n. M. 20, zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č. j. -563, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jiřího Kovandy.

Stručné odůvodnění:( )

Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2011, č. j. -520, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku ve výši 52.828,70 Kč, do 14 dnů od právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 7. března 2012, č. j. -563, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b)

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.

Zásadní právní význam rozhodnutí nemůže založit výklad konkrétního procesního úkonu účastníka, konkrétně otázka, co lze rozumět v určitém kontextu použitém obratu „vybavení společné domácnosti“. Nejde navíc o pojem zákonný; zákon totiž používá jen obrat „věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti“ ( , obč. zák.), přičemž vzhledem k pojetí věci v č. 40/1964Sb., ( a násl.) není pochyb o tom, že věcmi ve smyslu tohoto zákoníku jsou jen věci hmotné. Výklad, ze kterého vyšly soudy v nalézacím řízení, že „vybavením společné domácnosti“ nejsou pohledávky, odpovídá ustálené soudní praxi a lze na něj odkázat.

Dovolatel tvrdí, že byl-li jako součást společného jmění manželů (dále SJM) vypořádán hypoteční úvěr u České spořitelny, který byl použitý na rekonstrukci uvedeného bytu, potom by součástí vypořádání SJM měla být i uvedená pohledávka, odvíjející se od předmětu, na který byl úvěr použit. K tomu je třeba uvést, že soud nemůže nutit účastníkům, jaké majetkové kusy mají být vypořádány, a vypořádá jen ty, ohledně kterých to účastníci výslovně navrhli.

K námitce, že žalovaný v době zahájení řízení (žaloba byla podána 22. září 2005) nemohl předpokládat, jak se vyvine judikatura ohledně nutnosti specifikovat věci, které mají být předmětem vypořádání, se uvádí, že uvedený právní názor vyslovil dovolací soud například v rozsudku ze dne 27. září 2004, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2943, v časopisu Právní rozhledy č. 3/2005, v informačním systému ASPI a na www.nsoud.cz. Přitom toto rozhodnutí vyšlo ze zásad starších, tam uvedených judikátů, a také z posílení zásady projednací, zásady dispozitivní a z prohloubení dispoziční volnosti subjektů občanského práva hmotného. Ke dni podání žaloby tak bylo – při zachování zásady „vigilantibus iura scripta sunt“ – možno postup soudu v této věci předvídat.

Pokud jde o otázku úroků z hypotéčního úvěru, neuvádí dovolatel nic, co by mohlo založit zásadní význam rozhodnutí po právní stránce. Námitku neprovedení nenavrženého důkazu lze podřadit jen pod dovolací důvod uvedený v , k němuž se však při posuzování přípustnosti dovolání podle nepřihlíží.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly za její zastoupení advokátem. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 13.260,- Kč, stanovenou podle , , , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem 13.560,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.V Brně dne 31. července 2013JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.předseda senátu