Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
ACD894D5199AC1C4C1257BBF004D779A.html
HTML · 18.32 KB
No categories available
33 Cdo 1161/2012
33
Cdo 1161/2012
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
PRESTOL spol. s r.o.
se sídlem v Plzni, Zborovská 542/29 (identifikační číslo 16736966), zastoupené JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované
B. P.
, zastoupené Mgr. Ing. Martinou Soudkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Mikulášské náměstí 487/11, o 1.800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 19 C 601/2009 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011 -111, takto :
I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011 -111, se v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009 -61, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 1.244.540,- Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011 -111, jíž byl potvrzen rozsudek ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009 -61, kterým Okresní soudu Plzeň - město zamítl žalobu co do 555.460,- Kč s příslušenstvím, se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009 -61, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.244.540,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, v rozsahu 555.460,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. S odkazem na ustanovení § 420 odst. 1 a § 588 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), uzavřel, že žalovaná neuhradila kupní cenu, čímž žalobkyni vznikla škoda rovnající se její výši; protože žalovaná
„nezavinila vznik škody“
ve výši 1.800.000,- Kč, kterou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008 -154, je povinna žalobkyně zaplatit P. P., neshledal soud prvního stupně žalobu ve zbytku důvodnou.
Krajský soud v Plzni na základě odvolání obou účastnic v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do 1.244.540,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku, tj. v rozsahu 555.460,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že platební povinnost, k níž žalobkyni zavázal rozsudek ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008 -154, „nelze klást k tíži žalované.“ Povinnost kupující zaplatit dohodnutou cenu bytu a podílu na společných částech budovy (§ 588 obč. zák.) byla splněna; „skutečnost, že kupní cenu neuhradila výlučně ze svých prostředků žalovaná, ale její matka s bývalým manželem, je pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně zcela irelevantní.“ Protože ustanovení o náhradě škody, ani o bezdůvodném obohacení na daný vztah nedopadá, nelze právo uplatněné žalobou těmto institutům podřadit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž zpochybnila právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř. “). Souhlasí s tím, že kupní smlouva z 1. 11. 2007 je platným právním úkonem, „avšak v důsledku převodu vlastnického práva … na žalovanou došlo k získání majetkového prospěchu, který vznikl tím, že žalovaná neuhradila … žádnou kupní cenu. Tuto kupní cenu v návaznosti na smlouvu o budoucí kupní smlouvě ze dne 6. 2. 2006 … uhradili manželé P..“ Svůj nárok žalobkyně opřela jednak o § 588 obč. zák. (1.244.540,- Kč), jednak o § 451 a násl. obč. zák. (555.460,- Kč). Připomíná, že právní vztah vůči P. P. a B. P. st. byl pravomocně vypořádán rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008 -154, jímž byla zavázána „vrátit již uhrazenou zálohu navýšenou o částku, která odpovídá zvýšené hodnotě nemovitosti.“ Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby pro zjevnou bezdůvodnost a nepřípustnost bylo dovolání odmítnuto.
Dovolání proti měnícímu výroku o věci samé – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. ) – je důvodné.
Podle skutkového stavu, z něhož odvolací soud vyšel a který žalobkyně nezpochybnila, P. P. a B. P. st. (budoucí kupující) a žalobkyně (budoucí prodávající) se 6. 2. 2006 dohodli na tom, že v určené době uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude byt v domě na M. ulici v P. a ideální část ve vztahu k celku společných částí budovy. Smlouvou z 1. 11. 2007 prodala žalobkyně předmětný byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu za sjednanou cenu ve výši 1.244.540,- Kč žalované (dceři B. P. st.). Kupní cenu v šesti splátkách zaplatili žalobkyni na základě ujednání obsaženého ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě z 6. 2. 2006 P. P. a B. P. st. Rozsudkem ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008 -154, který nabyl 3. 4. 2010 právní moci, uložil Okresní soud Plzeň - město žalobkyni povinnost zaplatit P. P. 1.800.000,- Kč s úroky z prodlení; protože porušila závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní (předmět realizační smlouvy prodala třetí osobě, která nebyla stranou smlouvy o budoucí smlouvě kupní), vznikla P. P., škoda ve výši obvyklé (tržní) cenu bytu ke dni uzavření kupní smlouvy.
Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, podle něhož se plnění podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 6. 2. 2006 stalo nemožným, neboť žalobkyně byt a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy převedla žalované, která nebyla stranou smlouvy o budoucí smlouvě kupní (§ 50a odst. 1, § 575 odst. 1 obč. zák.). Prodejem bytu a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy zanikl závazek žalobkyně vůči budoucím kupujícím (P. P. a B. P. st.), kterým vznikl vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod, na jehož základě plnili (smlouva o budoucí smlouvě kupní) odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Okolnost, zda budoucí kupující, případně jeden z nich, toto právo uplatnili, není v daných souvislostech podstatné. Skutečnost, že soud žalobkyni uložil nahradit P. P. škodu ve výši 1.800.000,- Kč (nikoliv tedy – jak nesprávně uvádí dovolatelka – „uhrazenou zálohu navýšenou o částku, která odpovídá zvýšené hodnotě nemovitosti“), je pro posouzení právního vztahu účastnic v tomto sporu rovněž bezvýznamná.
Není sporu o tom, že budoucí kupující zaplatili ve splátkách kupní cenu bytu (proto je v kupní smlouvě z 1. 11. 2007 uvedeno, že „kupní cenu za převáděnou nemovitost zaplatili kupující na účet prodávající společnosti před uzavřením této smlouvy …“); šlo však o závazek P. P. a B. P. st. vyplývající ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní z 6. 2. 2006, tedy o závazek z jiného právního titulu než byla kupní smlouva z 1. 11. 2007, jejímiž účastníky nebyli. Protože jejich plnění nelze považovat za platbu ve smyslu § 588 obč. zák., nebyla dohodnutá cena bytu a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy kupující (žalovanou) zaplacena.
Odlišné právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, a tudíž nemůže obstát ani měnící rozhodnutí, které na něm spočívá; Nejvyšší soud je proto zrušil (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř. ).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 , věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Povinnosti uzavřít v dohodnuté době kupní smlouvu s budoucími kupujícími porušila – jak vyplývá z (pravomocného) rozsudku ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154 – žalobkyně; její selhání v právním vztahu založeném smlouvou o budoucí smlouvě kupní nelze přičítat žalované. To, že žalobkyně byla uznána povinnou nahradit škodu P. P., neznamená, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila; o žádný z případů vyjmenovaných v § 451 odst. 2 a § 454 obč. zák. nejde.
Nepřípustné dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2013JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu