Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 694/2013

U S N E S E N Í

Ing. L. H.

Krajské nemocnici T. Bati, a. s.

, se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží 600, IČO 27661989, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. -169, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 10. října 2012, č. j. -211, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 2. 2012, č. j. -169, zamítl žalobu ze dne 2. 7. 2010, jíž se žalobce domáhal zaplacení částek 242.400,- Kč, 882.000,- Kč, 1.370.292,- Kč a pravidelných částek 9.000,- Kč měsíčně od 2. 7. 2010, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud neshledal důvodným nárok na náhradu škody sestávající z náhrady za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku, neboť všechny uplatněné nároky, které jsou samostatnými dílčími nároky, jsou promlčeny marným uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. Ač vzal v úvahu pro žalobce nejvýhodnější okolnosti ohledně prokázané vědomosti o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dovodil soud promlčení jednotlivých nároků k 23. 11. 2007 (bolestné), 31. 12. 2005 (ztížení společenského uplatnění) a 31. 12. 2004 (ztráta na výdělku).

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. 10. 2012, č. j. -211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovými závěry ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění jednotlivých nároků, které vyplývají z lékařských zpráv a znaleckého posudku, nikoli z data vyšetření nebo z vlastního rozhodnutí žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a které odůvodňuje podle odst.

3 tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s otázkou, kdy došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu. Tuto okolnost je nutno hodnotit komplexně, nikoli zvláště pro jednotlivé lékařské obory, na které se lékařská věda formálně dělí; v tom spatřuje dovolatel zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudy obou stupňů provedly a správně posoudily všechny související důkazy, z nichž vyplynula důvodnost vznesené námitky promlčení. Dovolání žalobce označil za nepřípustné, neboť neuvádí žádné důvody, proč by určení počátku běhu promlčecích dob v dané věci mělo mít zásadní právní význam.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. 10. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „“).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti tohoto dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Zpochybňuje-li dovolatel správnost závěru odvolacího soudu, kdy se ustálil jeho zdravotní stav, napadá skutkové závěry ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby jednoho z dílčích nároků (ztížení společenského uplatnění), a uplatňuje tak dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však v režimu , odst. 3 , není důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání (srov. ). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka, že věc měla posuzována komplexně a nikoli podle jednotlivých lékařských oborů; soudy obou stupňů totiž při posuzování důvodnosti námitky promlčení správně rozlišily jednotlivé dílčí nároky na náhradu škodu na zdraví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by ji posuzovaly tak, jak tvrdí dovolatel.

Protože žádná z námitek dovolatele zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nezaložila, Nejvyšší soud podle ve spojení s větou první dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu