Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1608/2013

30 Cdo 1608/2013

U S N E S E N Í

I.Dovolání žalovaného se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Praze (v dovolání nesprávně označený jako „Městský soud v Praze“) rozsudkem ze dne 20. září 2010, č.j. -121, výrokem I. uložil žalovanému zdržet se tvrzení, že

- žalobce prohospodařil částku přes 100 milionů Kč, kterou v r. 2000 žalovaný zanechal na účtech úpadce OSAN o.p.

- žalobce účelově vykonstruoval pohledávky za žalobcem, aby se vyhnul odpovědnosti, jak naložit se svěřenými penězi v konkursní podobě („k zakrytí manka“)

- v důsledku postupu žalobce „mohlo být přes 20 milionů Kč z podstatné části dílem přímo, dílem nepřímo, patrně přes prostředníky“ vyplaceno jeho manželce (účtováním palmáre za právní služby).

Výrokem II. zamítl žalobu, že je žalovaný povinen se zdržet tvrzení uvedených ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu, že je žalovaný povinen zdržet se jakýchkoli jiných nepravdivých výroků, souvisejících s výkonem funkce správce konkursní podstaty úpadce OSAN, o.p. v likvidaci žalobcem.

Výrokem IV. uložil žalovanému omluvit se žalobci doporučeným dopisem, zaslaným na adresu žalobce za tvrzení, uvedená ve výroku I. rozsudku a označit je v tomto doporučeném dopise za nepravdivá a nedoložená.

Výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. března 2012, č.j. -187, výrokem I. potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV., a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Vyšel ze zjištění, že žalovaný a následně žalobce byli správci konkursní podstaty úpadce OSAN, o.p. V řízení pak bylo prokázáno, že tvrzení uvedená ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně žalovaný opakovaně uváděl v řadě nejrůznějších podání. Soud uzavřel, že uvedená tvrzení žalobce objektivně dehonestují, neboť mu přisuzují neoprávněné obohacení v souvislosti s výkonem funkce správce konkursní podstaty a jejich pravdivost v řízení nebyla prokázána. Odvolací soud tak dovodil neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, konkrétně do jeho profesní cti a důstojnosti, a v důsledku toho i odpovědnost žalovaného podle § 13 obč. zák. Právní moc tohoto rozhodnutí byla vyznačena dnem 24. dubna 2012.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný v pondělí dne 25. června 2012 (tj. v poslední den dovolací lhůty) dovolání. Jeho přípustnost vyvozuje z ustanovení a odst. 3 Z obsahu dovolání je možno dovodit ( ), že dovolatel má nepochybně na mysli uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení a současně ve smyslu ustanovení téhož zákona. Vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonnou úpravou a s ústavním pořádkem České republiky, stejně jako není v souladu s komunitárním právem. Dovolatel navrhuje dovolacímu soudu mimo jiné jako důkaz průvodní dopis ze dne 3. června 2012 k postoupení ústavní stížnosti, resp. odkazuje na důkazy, které byly navrženy Ústavnímu soudu. Navrhuje též, „aby jako přiměřený krok k zabránění korupčního jednání si Nejvyšší soud České republiky vyžádal k soudní ochraně nezávislosti advokacie EU stanovisko Mezinárodního trestního soudu v Haagu o přípustnosti vyšetřování vraždy advokáta JUDr. E. V. tímto soudem podle Římského statutu ICC k doplnění a úpravě petitu žalobcem podle stanoviska ICC“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů. Žádá též o přikázání věci soudu mimo působnost Vrchního soudu v Praze. Současně je nezbytné připomenout, že dovolatel výslovně dovoláním napadá i rozsudek soudu prvního stupně, u nějž přípustnost dovolání má za danou ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. března 2012, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012. Konstatuje, že dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Pokud by dovolatel polemizoval v podaném dovolání s právním posouzením věci odvolacím soudem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ), pak Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, která by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak takovou konkrétní právní otázku, která by v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, resp. neformuluje takovou právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak, a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně.

Protože z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu, Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Žalovaný dovoláním výslovně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto „dovolání“ podle ustanovení zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a téhož zákona, neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu