Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 297/2013

25 Cdo 297/2013

U S N E S E N Í

M. L.

JUDr. Bc. M. K., Ph.D.

, zastoupenému Mgr. Lucií Jamborovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 4, o 87.684,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října 2012, č. j. -117, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.953,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Lucie Jamborové, advokátky se sídlem v Brně, Příkop 4.

Odůvodnění:

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 29. 3. 2012, č. j. -75, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal částky 87.684,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu nákladů, které vynaložil na své zastoupení advokátem v rozhodčím řízení, které bylo proti němu vedeno. Soud vyšel ze zjištění, že rozhodčí nález vydaný dne 23. 3. 2009 žalovaným rozhodcem byl soudem zrušen pro neplatnost rozhodčí doložky, v níž nebyl určen konkrétní rozhodce, resp. konkrétní způsob jeho určení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný vydáním rozhodčího nálezu neporušil právní povinnost podle obč. zák., protože v dané době byly otázky platnosti rozhodčích doložek vykládány soudy odlišně a z ustanovení , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „zákon o rozhodčím řízení“), jasně plyne oprávnění rozhodců rozhodovat o své pravomoci. Pokud rozhodce dospěl ohledně své pravomoci k závěru nesprávnému, o porušení právní povinnosti jít nemohlo, a i kdyby tomu tak bylo, nestalo by se tak vzhledem k neustálenému výkladu zákona zaviněně.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, č. j. -117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl ke stejnému závěru o nesplnění podmínky porušení právní povinnosti žalovaným rozhodcem. Kromě toho odvolací soud zamítnutí žaloby odůvodnil i tím, že žalobce uplatnil náhradu nákladů rozhodčího řízení v samostatném soudním řízení, ačkoli tak měl učinit v rámci soudního řízení, které následuje po zrušení rozhodčího nálezu (§ 34 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení); nevznikla mu tak odškodnitelná újma, která by mohla být předmětem samostatného soudního řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a které odůvodňuje podle , b) Vytýká soudům obou stupňů, že nebylo provedeno řádné dokazování ohledně jmenování a písemného přijetí funkce rozhodce žalovaným. Žalovaný tak neprokázal, že by přijal svou funkci a také, že by poté jakkoli zkoumal svoji pravomoc. Zásadní význam napadeného rozhodnutí podle dovolatele spočívá v tom, že prolamuje zásadu „neznalost práva neomlouvá“, neboť vyviňuje žalovaného, ačkoliv při svém rozhodování vyložil chybně právo. Žalovaný svým postupem porušil ve smyslu obč. zák. svou prevenční povinnost; i jemu muselo být zřejmé, že rozhodčí doložka odporovala zákonu, a pokud by správně posoudil svou pravomoc, žádné rozhodčí řízení by nevedl. Jestliže tak učinil, zavinil škodu spočívající v nákladech žalobce na zbytečné rozhodčí řízení. Dovolatel proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání dovozuje, že přijetí funkce rozhodce, vedení rozhodčího řízení, včetně posouzení pravomoci, a následné vydání rozhodčího nálezu bylo v souladu se zákonem. V době vedení rozhodčího řízení neexistovala judikatura, která by uplatněný typ rozhodčích doložek zpochybňovala, žalovaný proto nemohl postupovat „contra legem“; chybí tak nejdůležitější předpoklad pro vznik jeho odpovědnosti za případnou škodu, a to porušení právní povinnosti.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 10. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „ “).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Podle věty první rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Zpochybňuje-li žalobce hodnocení důkazů soudem prvního stupně (zároveň vytýká odvolacímu soudu, že tento nedostatek nenapravil) ohledně zjištění, zda žalovaný přijal funkci rozhodce a zda poté zkoumal svou pravomoc, nelze dovolací důvod podle v řízení, kde je dovozována přípustnost dovolání podle , ve smyslu uplatnit (srov. též ). Jde totiž o otázky skutkového stavu, nikoliv o otázky právní; k případným vadám řízení pak může dovolací soud přihlédnout, je-li dovolání přípustné, nelze jimi však přípustnost dovolání podle založit.

Kromě toho nelze přehlédnout, že odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou právních závěrech (jednak že žalovaný ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. neporušil svou právní povinnost, jednak že žalobce mohl svůj nárok na náhradu nákladů řízení uplatnit pouze v soudním řízení, které následuje po zrušení rozhodčího nálezu), z nichž každý obstojí samostatně jako důvod pro zamítnutí žaloby. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak plyne, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z nich nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z nich není splněna podmínka zásadního významu napadeného rozhodnutí po právní stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalobce, které směřuje jen proti posouzení otázky porušení právní povinnosti žalovaným, nemůže být přípustné, neboť ani případná opodstatněnost této dovolací námitky by nemohla přinést dovolateli úspěch v dovolacím řízení, jestliže nezpochybňuje závěr odvolacího soudu (dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu) o tom, že uplatněný nárok na náhradu nákladů rozhodčího nepředstavuje újmu odškodnitelnou v samostatném soudním sporu.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska námitek dovolatele nelze dovodit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce, a Nejvyšší soud proto podle ve spojení s větou první dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, ,

Vzhledem k odmítnutí dovolání

žalobce má žalovaný právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 4.620,-

Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a této vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň s přidané hodnoty podle , celkem tedy 5.953,20 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu