Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2006/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, proti žalovaným 1) J. J., dříve U., a 2) Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení 1,081.892,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2012, č. j. -124, takto:Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2012, č. j. -124, sezrušuje avěc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedeným usnesením o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) ve spojení s ustanovením rozhodl tak, že na místo žalovaného 2) M. P. bude v řízení pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Odvolací soud dospěl k závěru, že i když dědické řízení prozatím neskončilo pravomocným usnesením, jímž by bylo potvrzeno připadnutí dědictví po zemřelém žalovaném 2) M. P. státu, lze v předmětném soudním řízení vzhledem k tomu, že lze důvodně očekávat, že dědictví po zemřelém připadne státu ve smyslu ustanovení , pokračovat jako s jeho procesním nástupcem se státem, za něhož v řízení před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Proti usnesení odvolacího soudu podala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je procesním nástupcem původního žalovaného č. 2. Namítá, že i když je v daném případě zřejmé, že žalovaný č. 2 nemá žádné závětní dědice ani žádné zákonné dědice (neboť ti dědictví odmítli), nelze učinit jednoznačný závěr, zda dědictví po zůstaviteli připadne státu ve smyslu ustanovení , nebo zda v řízení o dědictví dojde k likvidaci dědictví. I kdyby nebyla nařízena likvidace dědictví a stát by nabyl majetek zůstavitele, pak s ohledem na ustanovení za použití ustanovení , by stát nemohl být procesním nástupcem žalovaného č. 2 v plném rozsahu požadovaného plnění ze strany žalobce, neboť by stát odpovídal za dluhy žalovaného č. 2 pouze do výše nabytého dědictví.

Proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně k podanému dovolání uvedla, že jestliže je jediným důvodem, pro který odmítá dovolatelka být procesním nástupcem žalovaného 2), obava, aby se v dědickém řízení (které není doposud pravomocně ukončeno) neobjevila nějaká další aktiva či pasiva, pak by mělo být posečkáno na konečný výsledek dědického řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Povahou věci se z hlediska ustanovení věty první rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

Z dosavadního zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný č. 2 nezanechal závěť, že všichni zákonní dědici po zemřelém žalovaném č. 2, povolaní k dědictví, toto dědictví odmítli. Za této situace je tedy nepochybné, že procesním nástupcem žalovaného č. 2 nemohou být jeho dědici.

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu ( ); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele ( ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne ( ) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení obč. zák. Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení , jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo.

Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalovaném 2) dosud neumožňoval pokračování v řízení. Odvolací soud měl vyčkat výsledku dědického řízení (vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. ). Stát (Českou republiku) mohl určit za procesního nástupce žalovaného 2) teprve tehdy, jestliže již bylo pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty před středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení podle ustanovení

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu