Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2170/2012

33 Cdo 2170/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. S., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 76/14, proti žalované I. M., zastoupené JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č.j. -156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým městský soud jednak rozsudek ze dne 14. 12. 2010, č.j. -113, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobci 900.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení, potvrdil, jednak v části týkající se

„zbývajících úroků z prodlení“

zrušil, řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7 , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle Úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je vyloučena, protože žalovaná – jak vyplývá z obsahu dovolání – neuplatnila dovolací důvod podle (nesprávné právní posouzení věci); výtky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou s to přípustnost dovolání založit (srov. , část věty za středníkem, ).

Dovolatelka sice ohlásila dovolací důvod podle , ve skutečnosti však uplatnila výhradně dovolací důvod uvedený v , který míří na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci; jeho užití je v případě dovolání přípustného jen podle – jak bylo již řečeno shora – vyloučeno. Namítla, že jí žalobce peníze nikdy nepředal a že dlužnicí byla ve skutečnosti MATTANELLI a. s., v jejímž představenstvu vykonávala funkci předsedkyně. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit nedostatek věcné pasivní legitimace žalované. Jelikož je kritika právního posouzení věci založena výlučně na námitkách nesprávnosti skutkových zjištění, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný. K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. ). Jestliže odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně „ohledně zbývajících úroků z prodlení“ zrušil a řízení zastavil, pak svým rozhodnutím žalované újmu nezpůsobil, a dovolání je tudíž subjektivně nepřípustné.

Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tj. i výroky o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání ( ) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. Dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu navíc ani není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a Žalobci, jemuž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování (bránění) práva nelze považovat vyjádření, jehož obsahem je sdělení, že soudy „prvního i druhého stupně se řádným způsobem vypořádali (správně gramaticky 'vypořádaly') s věcí a došli (správně gramaticky 'došly') ke správným skutkovým i právním závěrům, které jsou součástí odůvodnění těchto soudů.“

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2013JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu