Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1355/2013

33 Cdo 1355/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyň a) A. J., b) L. O., obou zastoupených Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Slezská 144, c) M. K., zastoupené JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem se sídlem Beroun, Seidlovo nám. 30, a d) J. W., zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Slezská 144, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 48, o zaplacení úroků z prodlení ve výši 742.189,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010, č. j. -435, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. dubna 2009, č. j. -355, ve znění opravného usnesení ze dne 29. června 2009, č. j. -372, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním a), b) a c) k ruce společné a nerozdílné částku 236.391,- Kč (výrok I.), žalobkyni d) částku 478.798,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. až VIII.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. dubna 2010, č. j. -435, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujících výrocích o věci samé I. a II. a ve výroku V. o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní c) a žalovaným, zrušil jej v nákladových výrocích III., IV., VI. a VIII. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „ “ (srovnej čl. II bod 7. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v něm uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Námitky, jimiž žalovaný obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že se nedostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, neboť mu žalobkyně neposkytly k tomu potřebnou součinnost, jsou postaveny na jeho vlastní skutkové verzi, a vystihují proto nezpůsobilý dovolací důvod podle Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze uplatnit výhrady, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Žalovaný totiž tvrdí, že žalobkyně, popř. osoba prokazatelně oprávněná za ně jednat, mu nikdy nezaměnitelně nesdělily, na jaký účet jim měl peněžní prostředky poukázat, že Mgr. E. D., která jej vyzvala k plnění, nepředložila plnou moc, která by ji opravňovala k zastupování ve věci zaplacení dlužné částky, že jeho snaha uložit peněžní prostředky do soudní úschovy byla soudem odmítnuta, že žalobkyně d), za níž cestoval do zahraničí, se s ním odmítla sejít za účelem převzetí peněz a že jednání žalobkyň bylo čistě účelové. Argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových zjištěních, musel by následně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že k jeho prodlení ve smyslu věty první, odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), nedošlo, neboť se v prodlení ocitly věřitelky (žalobkyně), které mu neposkytly součinnost potřebnou ke splnění peněžitého dluhu ( obč. zák.). Žalovaný tak právní závěr, že se dostal do prodlení, zpochybňuje procesně neregulérním způsobem; svůj oponentní právní závěr, že se v důsledku prodlení věřitelů do prodlení nedostal, buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž dospěl odvolací soud. Přehlíží přitom, že výhrady proti skutkovým zjištěním nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda napadené rozhodnutí je zásadního právního významu.

Bezvýznamné jsou i výtky žalovaného, že soud prvního stupně nevyhověl jeho návrhu na přerušení řízení do doby rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. ( ), že odvolací soud se jeho odvolací námitkou týkající se zamítnutí tohoto návrhu vůbec nezabýval a že soudy neprovedly jím navržené důkazy; vystihují totiž dovolací důvod podle K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ se v posuzované věci nejedná.

Ani v rámci dovolacího důvodu podle zpochybněná správnost posouzení námitky započtení pohledávky žalovaného, kterou během řízení v rámci procesní obrany uplatnil, nečiní z rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí mající ve věci samé zásadní právní význam. Žalovaný započetl pohledávku z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku, která mu vznikne v případě, že předběžné opatření vydané na návrh žalobkyň v řízení, vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , bude zrušeno ( ). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) ve shodě s ustálenou soudní praxí a odbornou komentářovou literaturou uzavřel, že k zániku žalovaných pohledávek nemohlo dojít započtením pohledávky, která v době, kdy žalovaný učinil právní úkon směřující k započtení, neexistovala (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1694 a násl. s.); v řízení, vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , vydané předběžné opatření nebylo zrušeno a ve věci nebylo rozhodnuto.

Poukazuje-li žalovaný v podání ze dne 1. 11. 2012, jímž doplnil dovolání ze dne 2. 11. 2010, na nové skutečnosti, které nastaly až po vynesení napadeného rozhodnutí, a předkládá-li k tomu nové důkazy, přehlíží, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé ( ) a že dovolací důvody lze měnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání ( ).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyním v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalovanému právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. července 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu