Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1181/2012

U S N E S E N Í

A. D.,

JUDr. I. S.,

zastoupenému JUDr. Věrou Sedloňovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Letní 69/3, za účasti

Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group,

IČO: 47116617, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2011, č. j. -403, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.086,- Kč k rukám JUDr. Věry Sedloňové, advokátky se sídlem v Praze 10, Letní 69/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem

nemá

žádný z nich

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. -203, zamítl žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný advokát převzal 8. 10. 1999 zastoupení žalobce ve sporu, který žalobce vedl u Obvodního soudu pro Prahu 3 o vrácení kupní ceny ve výši 712.220,- Kč oproti vrácení automobilu, 19. 10. 1999 byl soudem prvního stupně vyhlášen zamítavý rozsudek, který byl k odvolání žalobce zrušen, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, poté byla žaloba soudem prvního stupně ještě dvakrát zamítnuta a rozsudkem ze dne 30. 8. 2005 odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím žalovaného dovolání, dovolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením ze dne 14. 2. 2006 doručeným žalobci, jenž proti němu odvolání nepodal. Soud se zabýval jednotlivými tvrzenými pochybeními žalovaného při zastupování žalobce v soudním řízení a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil při výkonu advokacie porušení právní povinnosti, není tedy splněn jeden ze základních předpokladů vzniku nároku na náhradu škody podle § 420 obč. zák.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. května 2011, č. j. -403, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, uplatněný nárok však posoudil podle a , o advokacii, a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný se v souvislosti se zastupováním žalobce ve sporu nedopustil pochybení, a chybí tak jeden z předpokladů pro vznik jeho odpovědnosti za škodu podle zákona o advokacii.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu podle Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, kdo nese důkazní břemeno ohledně porušení povinnosti advokáta. Zatímco soud první instance posoudil nárok podle obč. zák., odvolací soud jej posoudil podle a zákona o advokacii jako odpovědnost objektivní, což je sice správné, avšak své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce neprokázal, že se žalovaný při výkonu advokacie v souvislosti se zastupováním žalobce dopustil pochybení. Dovolatel namítá, že v případě objektivní odpovědnosti za škodu je na žalovaném, aby prokázal, že žalobci škodu nezpůsobil. Rozhodnutí, které je naopak odůvodněno tím, že žalobce neprokázal pochybení advokáta, je nesprávné. Dále dovozuje, že soudy měly jako předběžnou otázku zkoumat, zda při řádném postupu advokáta by žalobce se svým nárokem uspěl, zda žalovaný neporušil povinnosti advokáta plynoucí ze zákona o advokacii a zda vypověděl žalobci plnou moc platně. V této souvislosti namítá, že pro odstoupení od smlouvy o zastupování neměl žalovaný splněny zákonné podmínky a že i po dobu 15 dnů po zániku zastoupení byl povinen činit neodkladné úkony, aby žalobce neutrpěl újmu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu s poukazem na judikaturu ohledně odpovědnosti advokáta. Uvedl, že odvolací soud své rozhodnutí založil na správných závěrech, opatřil si dostatek důkazů a jeho rozhodnutí není zásadně právně významné. Žalovaný převzal zastupování žalobce více než 5 let po zahájení řízení a plnou moc žalobci vypověděl z důvodu, že k němu ztratil důvěru. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 12. května 2011, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí v otázce důkazního břemene v případě odpovědnosti advokáta za škodu podle , o advokacii.

Otázka důkazního břemene předložená k posouzení dovolacímu soudu, není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3 Odvolacímu soudu nelze totiž vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků ve sporu. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud při rozhodování o uplatněném nároku vycházel z právního názoru, že bylo povinností žalobce prokázat předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, a to především porušení povinností advokáta při zastupování žalobce v soudním sporu. Právní názor odvolacího soudu vyslovený v jeho rozhodnutí na důkazní povinnost žalobce je v souladu s tím, co bylo uvedeno, i s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Ke vzniku odpovědnosti je třeba současné splnění všech předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž existenci těchto předpokladů je povinen tvrdit a prokázat žalobce. Okolnost, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je založena na objektivním principu, znamená pouze tolik, že k jejím předpokladům nepatří zavinění, avšak nemění nic na rozložení důkazní povinnosti účastníků ve sporu. Teprve prokázal-li žalobce předpoklady odpovědnosti, přichází v úvahu prokazování liberačních (zprošťujících) důvodů žalovaným advokátem, neboť odpovědnosti se může zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které lze na něm požadovat, a v tomto směru důkazní břemeno leží na něm.

Závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby spočívá na správném názoru na rozložení důkazního břemene ve sporu. Dovolacímu přezkumu předložená otázka důkazního břemene nezakládá proto důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu Dovolání proti tomuto rozsudku proto není přípustné.

Dovoláním rovněž napadá výroky o náhradě nákladů řízení. Ačkoli jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům nezakládá žádné z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolání tak není přípustné ani v tomto rozsahu.

Dovolací soud proto dovolání žalobce podle věty prvé a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 16.300,- Kč, určené podle bodu 6. , ve znění (srov. č. II. ), z náhrady hotových výdajů podle této vyhlášky v částce 300,- Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu obou částek podle (3.486,- Kč), celkem tedy 20.086,- Kč. Vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu