Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 52/2013

KSPL 56 INS XY29 NSČR 52/2013 - B - 99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázalaa JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice J. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o návrhu dlužnice, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, PSČ 110 00, na vyloučení soudce Vrchního soudu v Praze, takto:Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. XY, 3 VSPH XY.

O d ů v o d n ě n í:

Námitku podjatosti odůvodnila dlužnice tím, že Vrchní soud v Praze dosud nerozhodl o námitce podjatosti soudkyně P. „Domnívá“ se, že je zde záměr co nejdéle prodlužovat projednání této námitky, aby insolvenční správce mohl v mezidobí zpeněžit její majetek dobrovolnou veřejnou dražbou, k čemuž nepotřebuje souhlas insolvenčního soudu. „Domnívá se“ dále že předseda senátu Vrchního soudu v Praze, ve věci sp. zn. (správně sen. zn.) 3 VSPH XY, zcela záměrně odsouvá projednání námitky podjatosti soudkyně P., aby umožnil zcizení majetku dlužnice veřejnou dobrovolnou dražbou a tím zcela legitimně navodil stav, kdy dlužnice nebude moci uplatnit žádné právní prostředky, aby této situaci zabránila. Nadřízený soud by měl rozhodnout o podjatosti soudce bez zbytečného odkladu, neboť působení podjatého soudce v řízení ohrožuje samu podstatu civilního řízení. O námitce podjatosti soudkyně P. však Vrchní soud v Praze nerozhodl ani po 8 měsících, přičemž o předchozích námitkách rozhodoval cca do 1 měsíce.

Co do kritérií, z nichž usuzuje na podjatost označeného soudce Vrchního soudu v Praze, odkazuje dlužnice na „nález“ Ústavního soudu sp. zn. (ve skutečnosti jde o usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 18. června 2002, uveřejněné pod číslem 17/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a na nález Ústavního soudu sp. zn. (jde o nález pléna Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2005, uveřejněný pod č. 220/2005 Sb.).

K námitce podjatosti se 2. července 2013 vyjádřil M. K., uváděje, že nemá žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, s tím, že k prodlení s vyřízením věci dochází v důsledku vysokého nápadu a že nemá zájem na tom, aby zdržoval vyřízení věci.

Podáním došlým Nejvyššímu soudu 10. července 2013 pak dlužnice námitku podjatosti doplnila o argument, že věci napadlé do senátu, v němž má být vyřízena její věc, nejsou vyřizovány v pořadí, v němž do tohoto senátu napadly.

Podle ustanovení , (dále též jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Dle ustanovení o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.

Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že „domněnka“ dlužnice, že prodlení s rozhodnutím o námitce podjatosti je projevem záměru předsedy senátu Vrchního soudu v Praze poškodit ji na jejich právech způsobem popsaným výše, ani s přihlédnutím ke kritériím podávajícím se z výše označených rozhodnutí Ústavního soudu nevede k závěru, že je důvod pochybovat o nepodjatost K. Totéž platí o námitce, že věci nejsou v označeném senátě vyřizovány v pořadí, v němž do něj napadly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu