Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2062/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně K. Ž., zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Ing. T. K., zastoupenému JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, PSČ 120 00 a 2/ Ing. J. V., zastoupené JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2010, č. j. -196, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání druhé žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu v bodě I. výroku (první výrok), částečně jej změnil (a jinak potvrdil) ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „ “), požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání druhé žalované odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 ; úvodem dovolací argumentace pouze konstatuje, že odvolací soud se nevypořádal řádně s provedenými důkazy, některé zcela pominul, nesprávně „tak“ posoudil skutkový stav a nesprávné aplikoval právní předpis. K tomu Nejvyšší soud předesílá, že mezi jednotlivými dovolacími důvody neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého). Jakkoli lze (podle obsahu dovolání) usuzovat, že jde o kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v , dovolatelka ji uskutečňuje prostřednictvím výhrad snášených ke skutkovým závěrům soudů nižších stupňů (a podrobuje kritice hodnocení důkazů).

Skutkový dovolací důvod však dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá k dispozici (srov. dikci ) a samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Podle skutkových zjištění a závěrů soudů nižších stupňů, byla v době, kdy bytové družstvo (pozdější úpadce) převedlo dům na dovolatelku (19. dubna 1994), členkou bytového družstva a nájemkyní (jediného) bytu v domě právní předchůdkyně žalobkyně, která uplatnila nárok na převod bytu do svého vlastnictví a po jejíž smrti (21. září 2001) se stala členkou bytového družstva a nájemkyní bytu žalobkyně. Ve světle těchto skutkových zjištění a závěrů pak právní závěr o neplatnosti převodu z 19. dubna 1994 (vedoucí k určení, že vlastníkem domu je stále úpadce), žádný další výklad nevyžaduje (srov. a , o vlastnictví bytů, v rozhodném znění).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a u žalobkyně žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu