Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1031/2013

U S N E S E N Í

Československé obchodní banky, a.s.

1) V. M.,

a

2) J. M.

, zastoupeným JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Vítězná 2959, o zaplacení částky 135.032,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. května 2012, č. j. -174, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 21. března 2011, č. j. -65, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 135.032,79 Kč spolu s úrokem ve výši 27.186,- Kč, s úrokem ve výši 10,9 % ročně od 16. června 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 28.462,87 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 16. června 2010 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu co do úroku z prodlení ve výši 28.462,87 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 135.032,79 Kč od 16. června 2010 do zaplacení zamítl (první výrok), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež co do přípustnosti opírají o ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodnosti o ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Prvním výrokem napadeného rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do úroků z prodlení nemohla být žalovaným způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadli-li tudíž dovolatelé dovoláním i první výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé odmítl [ věta první a ].

Zbývá posoudit přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jako je tomu i v projednávané věci), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelé v dovolání označili, případně jejichž řešení zpochybnili.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé neformulovali v rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, zpochybňují-li závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru, sdělila-li oběma žalovaným písemně na adresy uvedené ve smlouvě o úvěru jako kontaktní adresy, že prohlásila celou pohledávku za splatnou, a vyzvala je k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství, když žalovaní v rozporu s ujednáním obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, neohlásili změnu své doručovací adresy.

Námitkou, že odvolací soud nezohlednil všechny jimi „předložené platby“ na úhradu dluhu, dovolatelé polemizují se správností zjištěného skutkového stavu, nikoliv se správností právního posouzení věci. Výhradami proti skutkovým závěrům odvolacího soudu je uplatněn dovolací důvod upravený v ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolacím řízení, v němž může být přípustnost dovolání založena jen podle ustanovení , je užití tohoto dovolacího důvodu zákonem výslovně vyloučeno a k okolnostem jím uplatněným se při posouzení přípustnosti dovolání rovněž nepřihlíží (srov. ustanovení část věty za středníkem ).

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu