Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 289/2012

U S N E S E N Í

Raiffeisen stavební spořitelny a.s.,

1) M. Š.

,

2) A. Š.

, a

3) Ing. J. V.

, zastoupenému Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, o zaplacení částky 159.533,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. srpna 2011, č. j. -153, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně a žalovaný 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. února 2011, č. j. -112, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 159.533,69 Kč s příslušenstvím, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných a že žalovaní 1) a 2) jsou povinni plnit společně a nerozdílně (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného 3) Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do povinnosti žalovaného 3) zaplatit žalobkyni částku 159.533,69 Kč se zákonnými úroky z prodlení uvedenými ve výroku (první výrok), ohledně vyšších úroků z prodlení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ podal žalovaný 3) dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „ “) a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Druhým výrokem napadeného rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do úroků z prodlení vyšších, než jsou zákonné úroky z prodlení, nemohla být žalovanému 3) způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadl-li tudíž dovolatel dovoláním i druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé odmítl [ věta první a ].

Zbývá posoudit přípustnost dovolání žalovaného 3) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jako je tomu i v projednávané věci), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel svými výhradami nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Dovolatel soustřeďuje své námitky proti závěru odvolacího soudu, podle něhož smlouva o úvěru i ručitelský závazek dovolatele jsou platnými právními úkony, neboť smlouva o úvěru se zmiňuje o ručení jen v článku II písm. A bodu 2 z pohledu čerpání úvěru tak, že smluvní strany chápou sjednané podmínky čerpání úvěru jako podmínky odkládací, bez jejichž splnění se nelze úspěšně domáhat plnění ze strany spořitelny, a ručitelský závazek dovolatele nebyl vázán na splnění podmínky ve smyslu ustanovení § 304 obchodního zákoníku, když z prohlášení ručitele (dovolatele) ze dne 22. ledna 2003 nevyplývá, že by bylo podmiňováno nějakou další skutečností. Závěr odvolacího soudu odpovídá ustáleným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 28. února 2008, sp. zn. (in www.nsoud.cz) Nejvyšší soud dovodil, že převedla-li banka peněžní prostředky z úvěrového účtu na běžný účet dlužníka a poskytla tak úvěr v době, kdy smlouva byla platná a kdy je podle smlouvy poskytnout měla, nešlo o plnění bez právního důvodu, i když nedošlo k poskytnutí sjednaného zajištění, neboť jeho sjednání mělo sloužit k ochraně banky, aby peněžní prostředky mohla vyplatit poté, kdy bude poskytnuto dohodnuté zajištění pohledávky. K týmž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 24. září 2008, sp. zn. , ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. a ze dne 5. prosince 2012, sp. zn. (in www.nsoud.cz).

Dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti smlouvy o úvěru, uvedl-li žalovaný 1) jako dlužník spořitelnu v omyl předložením prohlášení ručitele V. M., které však jmenovaný nepodepsal, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Je tomu tak proto, že otázkou, kterou považuje dovolatel za právně významnou, se Nejvyšší soud již zabýval a vyřešil ji v rozsudku uveřejněném pod číslem 36/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy ( obč. zák.). Závěr odvolacího soudu je s citovaným rozhodnutím v souladu.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného 3) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu