Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3396/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. B., zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, se sídlem v Chýni, Západní 449, proti žalované Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s.r.o., se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, PSČ 149 45, identifikační číslo osoby 63997240, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Široká 25/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2012, č. j. -107, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. července 2010, -70, ve znění opravného usnesení ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -99, zamítl žalobu, aby rozhodčí nález rozhodce JUDr. E. P. ze dne 27. srpna 2009, sp. zn. R 1071/09 byl zrušen (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

Soud prvního stupně se zabýval tím, zda má být předmětný rozhodčí nález zrušen z žalobcem namítaného důvodu podle ustanovení , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “). Uvedl, že v dané věci je podstatné, že předmětným rozhodčím nálezem bylo žalobci uloženo zaplatit žalované ve stanovené lhůtě konkrétně stanovenou peněžitou částku za vymezení zániku této povinnosti a nahradit náklady rozhodčího řízení rovněž ve stanovené lhůtě konkrétně určenou peněžitou částkou. Uzavřel, že na takto stanovených povinnostech nelze nalézt ničeho nedovoleného či nemožného podle tuzemského práva ve smyslu citovaného ustanovení. Neshledal tedy naplnění uvedeného důvodu ke zrušení předmětného rozhodčího nálezu.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

V odvolání uplatnil žalobce další nový důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, a to podle ustanovení § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení. K tomu odvolací soud uvedl, že veškeré důvody pro zrušení rozhodčího nálezu musí být uvedeny již v propadné tříměsíční lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, že důvody uvedenými po uplynutí této lhůty se již soud rozhodující o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu zabývat nemůže. Nebyl-li tedy v projednávané věci důvod uvedený v ustanovení § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení uplatněn ve lhůtě stanovené v ustanovení zákona o rozhodčím řízení, nelze tento důvod pro zrušení rozhodčího nálezu později uplatnit, i kdyby byla neplatnost rozhodčí doložky dána podle ustanovení , neboť takové právo marným uplynutím lhůty podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení žalobci zaniklo.

Se závěrem soudu prvního stupně, že není dán zákonný důvod podle ustanovení § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení, se odvolací soud ztotožnil.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení Současně navrhuje, aby byla odložena vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce považuje rozsudky soudů obou stupňů za nesprávné, a to jak stran argumentace o opožděnosti uplatnění důvodu dle ustanovení § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, tak stran argumentace neexistence důvodu dle ustanovení § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení.

K důvodu dle ustanovení zákona o rozhodčím řízení uvádí, že vzhledem k charakteru neplatnosti podle ustanovení jako neplatnosti absolutní není rozhodující, že se žalobce neplatností této doložky nebránil. Dle jeho názoru postačí, že včas uplatnil v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci rozhodce a včas podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce namítá, že soudy nebylo nesprávně přihlédnuto k absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a toliko bylo odkázáno na ustanovení zákona o rozhodčím řízení.

Ohledně důvodu dle ustanovení § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení namítá, že požadoval posoudit legálnost daného plnění. Dle jeho mínění se v daném případě jedná o plnění od počátku právně nemožné, jelikož je objektivně v rozporu se zákonem a právem. Dále tuto namítanou nemožnost u jednotlivých položek konkretizuje.

V závěru dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v ustanovení , oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V projednávané věci je dovolání přípustné, neboť odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu otázku možností uplatnit důvody pro zrušení rozhodčího nálezu po lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. května 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že při řešení otázky výkladu ustanovení § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení pro možnosti uplatnění dalších důvodů zrušení rozhodčího nálezu v řízení zahájeném ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, je třeba vycházet z obdobného užití . Ustanovení zákona o rozhodčím řízení (ve znění před novelou provedenou ) je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení citovaného zákona v průběhu řízení. Omezení práva je doplňovat mohou představovat jen zákonné procesní limity podle (například koncentrace řízení). V řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném před uplynutím lhůty podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení tedy lze i po uplynutí této lhůty uplatnit (další) důvody zrušení rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení.

Nezabýval-li se proto odvolací soud dalším uplatněným důvodem neplatnosti spočívajícím v tvrzení o neplatnosti rozhodčí smlouvy, je jeho posouzení neúplné, tudíž nesprávné. Jak vyplývá z citovaných závěrů rozsudku Nejvyššího soudu omezení práva doplňovat důvody zrušení rozhodčího nálezu mohou představovat jen zákonné procesní limity podle (například koncentrace řízení). Z pohledu těchto limitů však odvolací soud uvedenou námitku žalobce dosud neposuzoval.

Oproti tomu je nedůvodnou dovolací námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil, že plnění uložené rozhodčím nálezem není nedovolené a není ani nemožné. Dovolací soud například v rozsudku ze dne 30. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz, dovodil, že za „nedovolené“ lze považovat plnění, které není aprobováno vnitrostátním právem. Půjde o plnění, které je vyhrazeno jen některým subjektům, zejména státu, nebo podléhající státnímu dozoru či státnímu povolení (například výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, část lidského těla a podobně), u nichž je možno dispozice s nimi omezené či vyloučené. Vycházeje z této povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitého druhu sporu ze soudu na rozhodce, a z důvodu, pro který může být dozorčí nález zrušen, lze dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit soudní přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, to je správnost skutkových zjištění a právní posouzení věci; měl-li by soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu přezkoumávat jeho věcnou správnost, pozbyla by smyslu právní úprava rozhodčího nálezu. V projednávané věci tak plnění uložené z leasingové smlouvy a ručení nelze považovat za nemožné či nedovolené plnění.

Vzhledem k nesprávnému posouzení možnosti uplatnit důvod zrušení rozhodčího nálezu spočívající v tvrzené neplatnosti rozhodčí doložky, kterým se odvolací soud nezabýval, Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušit a podle vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu