Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2906/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. M. B., správcekonkursní podstaty společnosti MiBo s. r. o. sesídlem v Brně, Kernerova 4, IČO 60749288, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti žalované JUDr. K. T., bytem v B., o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. května 2012, č. j. -309, o náhradě nákladů řízení, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“), usnesením ze dne 23. května 2012, č. j. -309, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 29.568 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Indry.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná „odvolání“.

Odvolání je podle (dále jen „“) opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Podle o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu vydaná v odvolacím řízení nelze napadnout odvoláním; to platí nejen u rozhodnutí, jimiž se přímo rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ale také o usneseních vydávaných v průběhu odvolacího řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1582). Takovým rozhodnutím je i usnesení, kterým bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto krajským soudem o povinnosti zaplatit separované náklady řízení podle

Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním ( ) a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, – k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalovaná podala „odvolání“, uvedenou podmínku řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu (byť v rozporu s procesními předpisy) podáno, je třeba řízení o něm podle ve spojení s zastavit.

O zastavení „odvolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud, jemuž svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 7/2001 pod pořadovým č. 85, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. , publikované na internetových stránkách www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto řízení o odvolání žalované zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a a skutečnosti, že žalobci žádné náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2013 Mgr. Michal Králík, Ph. D. předseda senátu