Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 857/2012

U S N E S E N Í

a) MUDr. P. B.,

a

b) V. B.,

zastoupených JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalovanému

Mgr. A. M.,

zastoupenému JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2011, č. j. -290, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.331,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. Karla Koláře.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Okresní soud v Mladé Boleslavi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. -216, určil, že západní štítová zeď domu č. p. 181 na stavební parcele č. 273/2 v k. ú. B. je součástí domu č. p. 181 a vlastnictvím žalobců, a to MUDr. P. B. jednou polovinou a společným jměním MUDr. P. B. a V. B. jednou polovinou, tak jak jsou tito zapsáni v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. B. na LV č. 753 vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. října 2011, č. j. -290, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o a odst. 3 a z obsahu dovolání se podává, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v a b)

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

I kdy je žalobní návrh formulován tak, jakoby šlo o určení právní skutečnosti (toho, co je součástí domu), jde v podstatě o žalobu na určení vlastnického práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. ).

Dovolatel polemizuje se závěrem o tom, že sporná zeď je součástí domu žalobců. Tento závěr soudy opřely o skutková zjištění (kterými je dovolací soud vázán), že již k 1. 2. 1996, kdy žalovaný koupil sousední pozemek, byla sporná štítová zeď pevně spojená s ostatními obvodovými zdmi domu žalobců a tvořila funkční celek s domem č. p. 181. Podle znaleckého posudku by byl dům žalobců zbouráním zdi poškozen a znehodnocen. Předmětná štítová zeď tvoří v současné době funkční celek s domem č. p. 181, slouží výlučně tomuto domu a při jejím odstranění by byl dům znehodnocen.

Nejvyšší soud vyslovil: „V případě, že po zániku domu jako samostatné nemovité věci z domu zůstane zeď, která má samostatný hospodářský význam, je zeď věcí a zůstává ve vlastnictví vlastníka domu. V případě, že zeď nadále může sloužit výlučně přiléhajícímu domu na sousedním pozemku, může ji nabýt vlastník tohoto domu přírůstkem. Nemá-li zeď hospodářský význam, stává se součástí pozemku“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2002, sp. zn. ). „Patří-li přírůstky budovy, které jsou technicky spojeny s dvěma budovami, podle své povahy k budově, která se opírá o druhou budovu, a nemohou být od ní odděleny, aniž by se znehodnotila, a naopak nemají žádný význam pro budovu nesoucí zatížení, tvoří tyto přírůstky součást opřené nemovitosti. Obvodová zeď přistavěného domu, která spočívá na obvodové zdi sousedící nemovitosti, se tak nestane součástí sousedící nemovitosti, jestliže přistavěná zeď neplní pro sousedící nemovitost žádný účel a naopak podle povahy náleží k opírající se budově a nemůže být od ní oddělena, aniž by se tato budova znehodnotila (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2005, sp. zn. ). Tyto závěry lze použít i v případě, že zeď slouží v době rozhodování soudu jen budově na sousedním pozemku.

Posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud může úvahu soudů, učiněnou ohledně součásti věci v nalézacím řízení, přezkoumávat jen z toho hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2011, sp. zn. ). Navíc rozhodnutí o tom, zda jde o součást věci, nemůže v zásadě navodit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2007, sp. zn. ).

Ve světle uvedené judikatury není závěr o tom, že zeď je součástí nemovitosti žalobců, zjevně nepřiměřený, a už vůbec nemůže založit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce.

Nelze přisvědčit ani názoru o rozporné judikatuře. Odvolací soud na str. 17 rozsudku uvedl, že názor Nejvyššího soudu ohledně existence zdi zbylé ze zaniklé stavby jako samostatné věci „je problematický“, pokud připouští za podmínek jejího hospodářského významu možnost existence zdi jako samostatné věci. Z kontextu však vyplývá, že tuto úvahu je třeba vztáhnout ke zjištění, že dům zanikl jako věc v důsledku demolice (tudíž, podle úvahy odvolacího soudu, tu nemohla zůstat zeď jako samostatná věc). Navíc – a to je rozhodující - nebylo zjištěno, že by zeď měla samostatný hospodářský význam (viz věc sp. zn. ), naopak může nyní sloužit jen a výlučně domu žalobců; proto samostatnou věcí být nemůže. Odvolací soud pak vyšel ze závěrů citovaného rozhodnutí, pokud uzavřel, že vlastnictví nabyli žalobci přírůstkem. Z tohoto hlediska není rozhodující, zda v mezidobí byla zeď snad samostatnou věcí či součástí pozemku; rozhodující je stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu ( ).

Rozhodnutí, na která dovolatel na str. 8 dovolání poukazuje, vycházejí z konstantní judikatury, nejsou rozporná ani mezi sebou, ani ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí.

K námitkám ohledně upřesňování petitu a z toho vyplývající tvrzené vadě řízení ve smyslu : Podle výslovného změní ve znění má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Proto k této tvrzené vadě nelze přihlédnout.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jim vznikly a představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení pro každého z účastníků je představována odměnou ve výši 800,- Kč stanovenou podle , , , a vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. č. , neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. ), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 1.100,- Kč.Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle v částce 231,- Kč, celkem tedy 1.331,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, jsou žalobci oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu