Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2589/2012

26

Cdo 2589/2012

ROZSUDEK

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti žalovanému

Stavebnímu bytovému družstvu SCHZ

, se sídlem v Litoměřicích, Předměstí, Teplická 1209/2, identifikační číslo osoby: 00042803, zastoupenému JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 19, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2012, č. j. -78, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, č. j. -78, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, (soud prvního stupně) ze dne 30. 11. 2011, č. j. -54, kterým zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 39 o velikosti 2+0 v 5. nadzemním podlaží domu č.p. 441, č.o. 9 v ulici U., v L. (dále též jen „byt“ nebo „předmětný byt“), kterou dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 25. 10. 2007, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že dne 1. 2. 2004 zemřela nájemkyně předmětného (družstevního) bytu, že žalobkyně nabyla v dědickém řízení (usnesením ze dne 16. 2. 2006, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2006) jako odúmrť členský podíl v bytovém družstvu, že mezi účastníky probíhaly spory o tom, zda se žalobkyně mohla stát členem družstva a nájemkyní bytu, že žalobkyně neplatila nájemné ani úhradu za služby spojené s nájmem bytu a ani se o platby nijak nezajímala, že dne 29. 10. 2007 jí byla doručena výzva žalovaného k úhradě dlužného nájemného obsahující i výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného (dále též jen „Výpověď“), a že žalobkyně nájemné zaplatila až po doručení výpovědi. Dospěl k závěru, že na žalobkyni přešlo po zůstavitelce J. T. členství v bytovém družstvu a nájem k předmětnému družstevnímu bytu (poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu o přechodu členství v bytovém družstvu a nájmu při odúmrti), že jí tak vznikla i povinnost platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu, že neplacením nájemného v době od května 2004 do září 2007 naplnila výpovědní důvod podle , , ve znění do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), a že Výpověď je platná, neboť obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně vymezení, za které měsíce a jaké částky žalobkyně nezaplatila, že není neplatná ani pro nedostatek vážné vůle, neboť tu nezpůsobuje skutečnost, že jí žalovaný dal výpověď jen „z opatrnosti“, pro případ, že by žalobkyně byla nájemcem, ač on sám měl za to, že tomu tak není. Měl za to, že Výpověď je dostatečně určitá a srozumitelná, a není ani v rozporu s dobrými mravy, neboť ačkoliv žalobkyně nejméně od ukončení dědického řízení (březen 2006) věděla, že se stala nájemkyní bytu a členkou družstva, neplnila si své povinnosti a nájemné neplatila. Uzavřel, že Výpověď byla platná i důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , ) a odůvodnila je Namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku platnosti Výpovědi. Měla za to, že nelze hmotněprávní úkon (jakým je výpověď z nájmu bytu) učinit pouze z opatrnosti, pronajímatel nemůže platně vypovědět nájem, o kterém tvrdí, že neexistuje, neboť projevit vůli může jen v případě, kdy je přesvědčen, že právní vztah existuje, jinak je právní úkon neplatný v rozporu s obč. zák. Za nesprávný považovala i závěr odvolacího soudu, že Výpověď není v rozporu s dobrými mravy. Poukazovala na to, že v době jejího doručení bylo mezi účastníky sporné, zda je členkou družstva a nájemkyní předmětného bytu, žalovaný odmítl práva žalobkyně a požadoval po ní jen plnění povinností. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním ( ), se zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do této doby zůstává i nadále aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.2012, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle (nesprávné právní posouzení); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - a - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - se nepřihlíží.

Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že Výpověď není neplatná pro nedostatek vážnosti vůle, namítala, že pronajímatel může platně vypovědět jen nájem, jehož existenci sám nezpochybňuje. Protože touto otázkou se judikatura Nejvyššího soudu dosud výslovně nezabývala, napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v obč. zák. (ve znění v době dání Výpovědi, tj. ve znění před novelou provedenou ), jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu a násl. obč. zák.

Na újmu vážnosti a srozumitelnosti Výpovědi nemůže být upozornění žalovaného učiněné na téže ě (pod textem výpovědi), že setrvává i nadále na svém stanovisku, že dovolatelka není nájemkyní předmětného bytu a že výpověď dává z opatrnosti - pro případ, že by soud v řízení zahájením k návrhu dovolatelky dospěl k opačnému závěru. Z textu Výpovědi je totiž zřejmé, že žalovaný chtěl tímto svým jednostranným projevem vůle způsobit následky, které s výpovědí z nájmu bytu spojuje – tedy v případě, že nájem vznikl, ukončit ho. Z textu je i zřejmé, proč jej chce ukončit (neplacení nájemného) a v jaké lhůtě. Přechod členství v bytovém družstvu a nájmu k družstevnímu bytu na dědice nebo na stát, potvrdil-li mu soud připadnutí dědictví jako odúmrť, není spojen se souhlasem bytového družstva, jeho odlišné právní posouzení přechodu nájmu je pro další existenci nájmu nevýznamné. Není podstatné, zda bytové družstvo „uznává“ toho, komu podle výsledku dědického řízení připadl členský podíl v družstvu, jako nájemce bytu a člena družstva. Pokud se taková osoba stala nájemcem družstevního bytu a členem bytového družstva, nebydlí v bytě bez právního důvodu. Neplní-li své povinnosti, nemůže ji družstvo vyklidit z bytu jen s poukazem na své nesouhlasné stanovisko k otázce existence nájmu. Bytové družstvo může nájem ukončit jen vyloučením této osoby z družstva nebo výpovědí z nájmu bytu. Není-li přechod nájmu vázán na souhlasné stanovisko pronajímatele, nemůže být ani předpokladem platnosti výpovědi z nájmu bytu, jeho přesvědčení o existenci nájmu.

Odvolací soud tedy náležitosti Výpovědi podle § 37 odst. 1 obč. zák. posoudil správně.

Dovolatelka zpochybnila i správnost závěru odvolacího soudu, že Výpověď není neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud se zabýval okolnostmi, které by mohly k takovému závěru vést, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Není významné, jakým způsobem nájem vznikl, ani to, kdo je nájemcem. Stát, na něhož přešlo členství v bytovém družstvu jako odúmrť a stal se tak nájemcem družstevního bytu, má stejné právní postavení jako ostatní nájemci družstevních bytů (fyzické osoby), má tedy i stejná práva a povinnosti a porušuje-li je, může i ve vztahu k němu pronajímatel ukončit nájem výpovědí (z důvodů uvedených v zákoně).

Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (jejich obsahové konkretizace) správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle , a , s přihlédnutím k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení náklady, na které by měl vůči dovolatelce právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2013

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á

předsedkyně senátu