Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2769/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobce P. V., bytem v P., zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, proti žalovaným 1)E. H. M., bytem v P., a 2) S. M., bytem v P., zastoupeným JUDr. Věrou Pleskotovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011, č. j. -114, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.203,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Pleskotové, advokátky se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. listopadu 2010, č. j. -84, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení V daném případě žalobce nevymezil v dovolání (žádnou) hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tedy i přípustnost dovolání, přičemž z obsahu dovolání vyplývá ( ), že žalobce uplatnil jen dovolací důvod podle ustanovení , k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto ( ). Jinak řečeno, vycházel-li odvolací soud ze (skutkového) zjištění soudu prvního stupně o tom, že

„Mezi účastníky byla sjednána nepojmenovaná smlouva dle ustanovení , jejímž předmětem bylo, že žalobce na svém

(své)

náklady postaví stavbu na pozemku žalovaných pro žalované a žalované

(žalovaní)

umožní žalobci užívat tuto nemovitost“

, pak žalobcem v dovolání formulovaná právní otázka, že

„V daném případě měly soudy toliko posoudit, zda žalobce stavbu stavěl s úmyslem mít ji pro sebe..“

předpokládá jiný skutkový základ věci, než který byl v řízení zjištěn, a již z tohoto důvodu nemohla – s ohledem na - přípustnost dovolání založit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, když dovolání žalobce bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalovaným právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k tomu, že v důsledku nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , došlo, a to s účinností od 7. května 2013 (kdy byl tento nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/1993 Sb., v částce 52), ke zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné s účinností od 7. května 2013 při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat , o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť její použití ve smyslu , věty první za středníkem, , odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze považovat to, že byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde (prozatím) neexistuje žádný jiný právní předpis, jímž by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a dále, že soudy jsou ve smyslu povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle druhem nákladů řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejich oprávněné stanoveného zvláštními právními předpisy.

V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalovaných advokátem) účelně vynaložené náklady žalovaných sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání žalobce), podle , a to z tarifní odměny ve smyslu , , , , , a vyhl. č. ve výši 4.000,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle cit. advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 903,- Kč podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 5.203,- Kč.

Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.203,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).V Brně dne 26. června 2013 JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu