Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2929/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Z. O., bytem v N., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalované Mgr. L. O., bytem v P., o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. března 2011, č. j. -82, takto:

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného (v záhlaví označeného) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již „“).

Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. prosince 2010, č. j. -59, zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal určení, že „mu svědčí právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v doživotním bezplatném užívání rozestavěného rodinného domu ve S. s příslušenstvím, dosud nezapsaným v katastru nemovitostí, nacházejícím se na pozemku 15/3 v k. ú. S.“(výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že v řízení vyšlo najevo, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu bylo zrušeno soudním rozhodnutím a na základě tohoto rozhodnutí je veden výkon rozhodnutí prodejem předmětné nemovitosti. Žalobce stále předmětný dům užívá, a protože je spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, je podle soudu prvního stupně svou podstatou vyloučeno, aby vůči téže nemovitosti byl oprávněným z věcného břemene. Navíc žalobce nemohl vydržet tvrzené věcné břemeno ani z toho důvodu, že netvrdí žádný titul, ze kterého by mohl dovozovat dobrou víru v to, že mu vzniklo právo věcného břemene užívat bezplatně předmětnou nemovitost.

Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce v záhlaví cit. rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, když uvedl, že pokud se žalobce stal spoluvlastníkem předmětného domu, který užíval jako spoluvlastník, nemohl se zároveň domnívat, že tento dům užívá na základě věcného břemene. Na správnosti tohoto závěru nemění nic to, že ve prospěch každého vlastníka předmětného domu bylo zřízeno věcné břemeno k pozemku, na kterém je předmětný dům postaven.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) dne 30. května 2011 dovolání, po výzvě soudu doplněné dne 1. července 2011 o vyjádření advokáta, z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní význam spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud řešil nesprávně otázku možného souběhu práva odpovídajícího věcnému břemeni a vlastnického práva k téže nemovitosti stejnou osobou a domnívá se, že tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná k podanému dovolání v písemném vyjádření uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a navrhla, aby bylo dovolání žalobce zamítnuto.

Dovolací soud konstatuje, že dovolání dovolatele není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že odvolací soud zcela přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, který ve svém rozsudku mj. uzavřel, že podané žalobě nemohlo být vyhověno již z toho důvodu, že žalobce „netvrdí žádný titul, ze kterého by mohl dovozovat dobrou víru v to, že mu vzniklo právo věcného břemene užívat bezplatně nemovitost.“ Řešení této otázky v rozhodnutí odvolacího soudu ovšem nelze přiznat charakter zásadního významu, neboť primárně souvisí s procesním aspektem věci, tedy v jedinečných poměrech této věci se odvíjí od skutkových okolností, jež dovolatel v podané žalobě vymezil a jejichž skutkovým rámcem byly jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací vázány. Zabýval-li se nadto odvolací soud ještě řešením otázky, zda spoluvlastník domu může k téže nemovitosti vydržet věcné břemeno spočívající v právu bezplatného užívání domu, nemohl k této (sekundární) právní otázce v napadeném rozhodnutí přijatý právní závěr přípustnost dovolání založit.

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace věty první, , a per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci v daném případě splněny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu