Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3273/2012

U S N E S E N Í

a) I. V. M.,

b) nezl. N. R. M.,

obou zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem Brno, Poštovská 455/8, proti žalovanému

O. P.,

zastoupenému JUDr. Jaroslavou Povovou, advokátkou, se sídlem Lysá nad Labem, Husovo nám. 550, za účasti

Generali Pojišťovny a. s.,

IČO 61859869, se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2012, č.j. -236, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně a) jako pozůstalá manželka a žalobkyně b) jako pozůstalá nezletilá dcera R. M. se domáhaly zaplacení jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. a výživného nezletilé žalobkyně b) s odůvodněním, že žalovaný jako řidič svým osobním automobilem srazil při dopravní nehodě R. M., který na místě nehody způsobeným zraněním podlehl.

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 23. 9. 2011, č.j. -179, ve znění usnesení ze dne 26. 3. 2012, č.j. -212, po částečném zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně 120.000,- Kč požadovaných každou ze žalobkyň, ohledně náhrady ušlého výživného žalobkyně b) ve výši 930,50 EUR a ohledně náhrady nákladů na výživu žalobkyni b) ve výši 135 EUR čtvrtletně počínaje 17. 9. 2010; žalobu zamítl ohledně zaplacení 120.000,- Kč každé žalobkyni, ohledně ušlého výživného žalobkyně b) ve výši 930,50 EUR a ohledně náhrady nákladů na výživu žalobkyně b) ve výši 135 EUR čtvrtletně počínaje 17. 9. 2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 20. 9. 2008 mezi 22.00 a 23.00 h mezi obcemi Milovice a Lysá nad Labem srazil žalovaný svým osobním automobilem R. M., manžela žalobkyně a) a otce žalobkyně b), který se v silně podnapilém stavu pohyboval při pravém okraji vozovky, a těžkým zraněním, která při dopravní nehodě utrpěl, na místě podlehl. Žalovaný z místa nehody ujel, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce pro trestný čin neposkytnutí pomoci; obžaloby pro trestný čin ublížení na zdraví byl pravomocně zproštěn. Znaleckými posudky bylo prokázáno, že poškozený vytvořil řidiči osobního vozidla (žalovanému) náhlou překážku, když vstoupil do vozovky na vzdálenost kratší, než bylo možno vozidlo zastavit. Žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, v úseku mezi obcemi jel povolenou rychlostí (60 – 81 km/h). Jelikož poškozený porušil celou řadu povinností účastníka silničního provozu – vedl nedostatečně osvětlené jízdní kolo, nepohyboval se s ním při okraji vozovky, naopak náhle vstoupil do koridoru jízdy vozidla, byl v silně podnapilém stavu, oblečen v tmavém oblečení – dospěl soud k závěru, že vzniklá škoda byla způsobena výlučně jeho jednáním, a proto je vyloučena objektivní odpovědnost provozovatele vozidla (žalovaného) ve smyslu ustanovení § 427 obč. zák.

K odvolání žalobkyň Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, č.j. -236, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ohledně náhrady nákladů mezi žalobkyněmi a Českou republikou, jinak jej v rozsahu napadeném odvoláním potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné a odpovídají provedeným důkazům. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že vznik škody zavinil výlučně poškozený, když vytvořil žalovanému náhlou překážku v jízdě, kterou žalovaný mohl spatřit na vzdálenost 40 – 70 m, kdy již nebylo technicky možné nehodě zabránit. Naopak žalovaný mohl osvětlené vozidlo spatřit na vzdálenost 100 – 200 m a v souladu s ustanovením § 415 obč. zák. škodě předejít. Podle § 441 obč. zák. je objektivní odpovědnost žalovaného dle § 427 obč. zák. vyloučena výlučným zaviněním poškozeného.

Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení (dále jen „“) s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují v otázce, zda je při posuzování spoluodpovědnosti poškozeného za škodu vzniklou provozem dopravního prostředku třeba zohlednit také počínání škůdce. Soudům obou stupňů vytýkají, že na danou věc chybně aplikovaly pouze ustanovení obč. zák., aniž by věc hodnotily z hlediska naplnění liberačního důvodu podle obč. zák. a zabývaly se otázkou, zda se škůdce na vzniku situace, kdy již nebylo technicky možné nehodě zabránit, podílel. V této souvislosti namítají, že řidič (žalovaný) nezapnul dálková světla, nepřizpůsobil svou rychlost okolním podmínkám, nezačal intenzivně brzdit, svou neopatrnou jízdou se tak na vzniku dopravní nehody spolupodílel. Dovolatelky navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 – podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicemi řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelek ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený v nejde, neboť se jednalo o první rozhodnutí v dané věci.

Přichází tedy v úvahu jen přípustnost dovolání podle , které ji podmiňuje zásadním právním významem rozhodnutí ve věci samé. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu a je pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Otázkou aplikace ustanovení § 428 obč. zák. v případě, kdy se na vzniku škody způsobené provozem dopravního prostředku spolupodílel poškozený, respektive kdy škoda byla způsobena výlučně zaviněním poškozeného, se Nejvyšší soud podrobně zabýval ve svém rozsudku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 10426. Dovodil, že v rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, popřípadě náhoda, která se mu přihodila, je vyloučena odpovědnost škůdce, což platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní odpovědnosti, jak ji upravuje ustanovení § 427 obč. zák. Důležité ovšem je, že byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele, a to nikoliv z důvodu zproštění jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu podle § 428 věty druhé obč. zák., nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž žalovaný objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 8671).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že škoda byla způsobena výlučně jednáním poškozeného, tudíž je odpovědnost žalovaného zcela vyloučena. Proto nelze odvolacímu soudu vytýkat, že v dané věci neaplikoval ustanovení § 428 obč. zák.

Námitka, že odvolací soud nedostatečně zohlednil vliv způsobu jízdy žalovaného za daných podmínek na vznik škody, zpochybňuje skutkový závěr o příčinách vzniku škody. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. ), tedy nezpůsobilou založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení , neboť skutková zjištění nelze při zvažované přípustnosti dovolání zpochybnit ( ).

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žádnému z účastníků v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyním právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu