Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 12/2013

- 26

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší soud České republiky projednal dne 24. 4. 2013 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné L. V., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, b y l v neprospěch obviněné L. V. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 160 odst. 2 tr. řádu.Citované usnesení s ez r u š u j e v celém rozsahu.Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.Státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.O d ů v o d n ě n í :Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 16. 8. 2012, č. j. KRPS-114631-21/TČ-2012-010081, bylo zahájeno trestní stíhání obviněné L. V. pro pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se měla obviněná dopustit jako spolupachatelka podle tr. zákoníku skutkem podrobně popsaným ve výrokové části citovaného usnesení. Právní účinky tohoto usnesení nastaly ve vztahu k obviněné dnem 3. 9. 2012, kdy jí bylo usnesení doručeno.Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, tak, že ji podle tr. řádu zamítla jako nedůvodnou.Proti citovanému usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné L. V. stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru v posuzované věci státní zástupkyně porušila ustanovení a tr. řádu, přičemž v řízení předcházejícím byla porušena též ustanovení , a tr. řádu. Ministr spravedlnosti namítl, že policejní orgán předložil stížnost obviněné podanou proti usnesení o zahájení jejího trestního stíhání předčasně, neboť nevyčkal, až uplyne lhůta k podání této stížnosti všem oprávněným osobám. U obviněné byl totiž dán důvod nutné obhajoby podle tr. řádu, přičemž obhájci obviněné bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 21. 9. 2012 a státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněné proti tomuto usnesení již dne 20. 9. 2012.Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle tr. řádu zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle tr. řádu a přikázal věc státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněné L. V. a jejímu obhájci s tím, že uvedené strany mají právo vyjádřit se k podané stížnosti pro porušení zákona, ale nikdo z nich nevyužil tohoto práva. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v rozsahu vyplývajícím z ustanovení tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné L. V., byť částečně v jiných ustanoveních, než na která poukázal ministr spravedlnosti.K námitce ministra spravedlnosti, v níž zpochybnil procesní postup státní zástupkyně při rozhodování o stížnosti obviněné podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, uvádí Nejvyšší soud následující. Z ustanovení tr. řádu vyplývá povinnost orgánu činného v trestním řízení vyčkat uplynutí běhu zákonné třídenní lhůty k podání stížnosti proti usnesení u všech osob oprávněných podat tuto stížnost. Jestliže se určité usnesení oznamuje jak obviněnému, tak jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta k podání stížnosti od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději ( tr. řádu). Jak vyplývá ze spisových podkladů v posuzované trestní věci obviněné L. V., usnesení příslušného policejního orgánu o zahájení jejího trestního stíhání ze dne 16. 8. 2012, č. j. KRPS-114631-21/TČ-2012-010081, bylo oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení, a to obviněné dne 3. 9. 2012 a jejímu obhájci JUDr. Martinu Köhlerovi dne 21. 9. 2012. Z podané stížnosti obviněné a z později doručené plné moci, kterou obviněná udělila jmenovanému obhájci, je přitom zřejmé, že si zvolila tohoto obhájce již dne 3. 9. 2012. Pokud tedy státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012,zamítla stížnost obviněné podanou proti citovanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jde o rozhodnutí předčasné a v rozporu se zákonem. V daném případě totiž bylo povinností policejního orgánu oznámit usnesení o zahájení trestního stíhání i obhájci obviněné JUDr. Martinu Köhlerovi, neboť u obviněné nastal důvod nutné obhajoby podle tr. řádu. Za tohoto stavu tudíž policejní orgán nemohl stížnost, kterou si podala sama obviněná proti usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, postoupit k rozhodnutí státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze, ale měl učinit nezbytné úkony k tomu, aby zmíněné usnesení oznámil též obhájci obviněné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že policejní orgán měl v době podání stížnosti určité pochybnosti o tom, zda si obviněná skutečně zvolila JUDr. Martina Köhlera jako svého obhájce pro toto trestní řízení. Ostatně obviněná již v podané stížnosti sdělovala, že si jako obhájce zvolila JUDr. Martina Köhlera, který pak dne 20. 9. 2012 doručil policejnímu orgánu písemné vyhotovení plné moci, jež mu udělila obviněná k obhajobě v trestním řízení. Uvedené pochybnosti tedy měl policejní orgán nejdříve rozptýlit včasnou výzvou k prokázání oprávnění obhájce k zastupování obviněné a poté měl doručit usnesení o zahájení trestního stíhání zvolenému obhájci ve lhůtě 48 hodin počítané od okamžiku, kdy se dozvěděl o zvolení obhájce (viz tr. řádu). Teprve poté, co by již uplynula zákonná lhůta k podání stížnosti, popřípadě k jejímu doplnění, všem oprávněným osobám, měl policejní orgán věc předložit příslušnému státnímu zástupci. Proto není v souladu se zákonem ani postup státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, neboť za popsaného stavu nemohla rozhodnout o podané stížnosti. Její usnesení bylo tedy předčasné a v rozporu s právem obviněné na obhajobu, takže byla porušena ustanovení , , a tr. řádu.Vzhledem k tomu Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou. Proto podle tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, byl porušen zákon v ustanoveních a tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních a tr. řádu, a to v neprospěch obviněné L. V.. Porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné, je zřejmé z toho, že dozorující státní zástupkyně rozhodla předčasně o stížnosti obviněné podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, aniž by vyčkala uplynutí lhůty k podání stížnosti.Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné L. V., podle tr. řádu zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle tr. řádu Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.V Brně dne 24. 4. 2013

Předseda senátu: JUDr. František P ú r y