Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3283/2012

28

Cdo 3283/2012

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně obce Podolí, se sídlem v Podolí, IČ: 00282332, zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou v Brně, Lísky 957/15, za účasti 1) K. P., bytem B., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem v Brně, Údolní 5, 2) České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o žalobě na znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Brno-venkov, rozhodnutím ze dne 20. 12. 2004, č. j. PÚ 5594/92-Sl/2, o určení vlastnictví podle zákona o půdě, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání účastníka ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2012, č. j. -234, takto:

II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2012, č. j. -234, se v části výroku I., kterou byl ve vztahu k pozemku parc. č. 754 (zahrada) v kat. úz. P. u B., obci P., a ohledně nákladů řízení změněn rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 3. 2011, č. j. -184, a v nákladovém výroku II., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

III. Dovolání proti potvrzující části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2012, č. j. -234, sezamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně shora označeným byl ve výroku I. ve vztahu k pozemku parc. č. 754 (zahrada) v kat. úz. P. u B., obci P., změněn rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 3. 2011, č. j. -184, a to tak, že bylo určeno, že K. P. není vlastníkem této nemovitosti. Ve výroku II., kterým soud prvního stupně určil, že K. P. není vlastníkem pozemků parc. č. 756/2 (ostatní plocha) a parc. č. 752/3 (ostatní plocha), nacházejících se v kat. úz. P. u B., obci P., byl rozsudek první instance potvrzen. V tomto rozsahu došlo k nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno-venkov ze dne 20. 12. 2004, č. j. PÚ 5594/92-Sl/2. Odvolacím soudem bylo současně rozhodováno o náhradě nákladů řízení (měnící část výroku I., výrok II.).

Odvolací soud dospěl v rámci potvrzující části výroku I. rozsudku ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že účastník ad 1) není oprávněnou osobou k vydání majetku, a to ani podle , kterým se upravují některé otázky související se , ani podle , o půdě. Účastník ad 1) je právním nástupcem A. P., kterému byl veškerý majetek konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. A. P. však v době odnětí majetku nesplňoval podmínku státního občanství (jednalo se o německého příslušníka), proto ani jeho nástupce nemůže být oprávněnou osobou ve smyslu citovaných restitučních předpisů. Aplikace zákona o půdě nepřichází v úvahu i proto, že přechod vlastnického práva k dotčenému majetku na stát nebyl uskutečněn v rozhodném období vymezeném daty 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990. Stejnou právní argumentaci pak odvolací instance použila i ve vztahu k řešení majetkového nároku účastníka ad 1) k pozemku parc. č. 754 v kat. úz. P. u B., u něhož soud prvního stupně dovodil nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně pro napadení rozhodnutí správního orgánu podle části páté

Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník ad 1) dovolání. Soudu vytkl nesprávnost jeho právního posouzení. K měnící části výroku I. (pozemek parc. č. 754) namítal, že se odvolací instance blíže nezabývala otázkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, pro který byla v tomto rozsahu žaloba soudem prvního stupně zamítnuta. Dovolatel se tu ztotožňuje s argumentací první instance – podle jeho názoru nebyla žalobkyně dotčena ve svém právu, aby byla oprávněna k podání žaloby. Dovolatel dále nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu (odrážejícím se v potvrzující části výroku I. jeho rozsudku), že není významné, zda ten, jehož se konfiskace majetku dotýkala, zemřel před nebo po zahájení konfiskačního řízení. Žádal proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovala za věcně správné a navrhovala, aby dovolání účastníka ad 1) bylo zamítnuto. K dovolání se vyjádřil i Pozemkový fond České republiky (dřívější účastník ad 2/), který rozhodnutí ponechal na úvaze dovolacího soudu.

V průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky zrušen ( ). Do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad ( ). Nejvyšší soud proto podle a 3 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně účastníka ad 2/ s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem.

Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo vydáno dne 16. 2. 2012, rozhodl dovolací soud o dovolání účastníka ad 1) podle ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Nejvyšší soud zjistil, že účastník ad 1), zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání opíral o ustanovení , b) i c) Dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolání proti měnící části výroku I. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle , poněvadž směřuje proti rozsudku odvolací instance, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení , neboť směřuje proti rozsudku odvolací instance, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. -152).

Dovolání proti měnící části výroku I. rozsudku odvolacího soudu je důvodné.

Z ustálené judikatury se podává, že nájemce pozemku není přímo dotčen výrokem rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví oprávněné osoby k jemu pronajatému pozemku; není proto aktivně věcně legitimován k podání žaloby podle části páté ( ).Rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví k předmětnému pozemku podle není zásahem do jeho nájemního práva. Nájemce pozemku nemůže účinně ovlivnit rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu o restitucipozemku – to je věcí vztahu mezi osobou v restituci oprávněnou, povinnou a pozemkovým úřadem (z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. , a rozsudku téhož soudu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. ). Odvolací soud se s právním závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k napadení rozhodnutí správního orgánu podle části páté ve vztahu k pozemku parc. č. 754 nijak nevypořádal, což jeho rozhodnutí činí v této části nepřezkoumatelným, a z pohledu zde vyslovených judikatorních závěrů též nesprávným.

Dovolání proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu není důvodné.

Podle , kterým se upravují některé otázky související se zákonem o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jakož i podle , o půdě, je oprávněnou osobou pouze státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.

Ze skutkových zjištění je patrno, že sporný majetek byl na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. konfiskován právnímu předchůdci účastníka ad 1), panu A. P., který v relevantní doběneměl československé státní občanství, nýbrž byl německým státním příslušníkem. Pokud A. P. jako původní vlastník nemovitostínesplňoval zákonný předpoklad pro nabytí statusu oprávněné osoby podle shora označených restitučních předpisů, nemůže ani jeho právní nástupce tento nedostatek zhojit svým českým státním občanstvím a restituovat (k tomu blíže Průchová, I. Restituce majetku podle zákona o půdě. Praha: C. H. Beck, 1997, str. 88 a 89). Řečený důvod postačuje k posouzení neoprávněnosti restitučního nároku účastníka ad 1). Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v části potvrzující právní závěr první instance o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání majetku (parc. č. 756/2 a parc. č. 752/3 v kat. úz. P. u B.) zcela v souladu s právní úpravou.

Z výše uvedeného plyne, že uplatněný dovolací důvod byl naplněn, pokud jde o měnící část výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterou také Nejvyšší soud zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolací instanci k dalšímu řízení. Zrušen byl také akcesorický nákladový výrok II. rozsudku. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Pokud jde o potvrzující část výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu, zde bylo ve věci rozhodnuto správně a v souladu s konstantní judikaturou. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání účastníka ad 1) zamítl ( věta před středníkem ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. června 2013 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu