Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1647/2013

30 Cdo 1647/2013

U S N E S E N Í

R. B.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2013, č. j. – 163, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o 8,125.000,- Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce se výše uvedené částky domáhal po žalované z titulu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím o vině a trestu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou není dán vztah příčinné souvislosti, odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nevznikla nemajetková újma tím, že se musel skrývat před výkonem trestu v zahraničí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v zastoupení advokátem včasné dovolání, které ovšem nemá náležitosti zákonem vyžadované.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále též jen „ “.

Podle „v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“

Podle „důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.“

Podle „dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“

Předně je třeba uvést, že žalobce zaměňuje předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu a důvod dovolání ve smyslu , když uvádí: „Uplatňuji dovolací důvod podle novelizovaného znění spočívající v tom, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu (má se namysli zřejmě odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu), kterým se dovolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena (existence nemajetkové újmy u osoby, která uprchla z ČR a dlouhodobě se ukrývala v zahraničí, aby se vyhnula výkonu nezákonně uloženého trestu odnětí svobody)“.

Dovolatel též v rozporu s neuvádí, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle ve znění od 1. 1. 2013 je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení za splnění dalších zákonných předpokladů.

Odhlížeje od těchto nedostatků dovolání, považuje dovolací soud za nejzávažnější, že dovolání postrádá vymezení dovolacího důvodu v souladu s

Dovolatel uvádí, že má za to, že vznik nemajetkové újmy prokázal. Dále poukazuje na to, že vznik nemajetkové újmy nelze dokazovat a že „Okresní soud v Karviné ani Krajský soud v Ostravě nerespektovaly právní názory Nejvyššího soudu prezentované“ v jeho předchozím kasačním rozhodnutí v této věci. Nakonec dovolatel uzavírá, že „náleží-li odškodnění za nemateriální újmu způsobenou tím, že proti někomu bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením (např. ), tím spíše náleží náhrada za nemateriální újmu způsobenou tím, že poškozený byl nezákonně pravomocně odsouzen k výraznému (zde tříletému) nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který do jeho zrušení nevykonal jen proto, že se úspěšně skrýval v zahraničí (arg. a minori ad maius). Neobstojí závěr odvolacího soudu, že (zjednodušeně řečeno) od roku 2006 už žalobce v USA tolik nestrádal, neboť se tam již jistým způsobem chytil a dokonce jej tam navštívil jeho otec. Zdůrazňuji, že žalobce mohl být kdykoliv v období shora uvedeném zatčen a eskortován do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody. Veškeré negativní důsledky pravomocného odsouzení z 30. 1. 2001 v rozhodné době v plné míře trvaly.“

Dovolatel tedy nevymezuje právní posouzení, které pokládá za nesprávné. Neuvádí, které právní úvahy provedené odvolacím soudem v napadeném rozsudku jsou podle jeho názoru nesprávné, a logicky tak ani neuvádí, z jakého důvodu tomu tak je. Jím uplatněný, domnělý, důvod dovolání nemá vztah k uvedení důvodu přípustnosti dovolání (ostatně jím zmiňovaná právní otázka byla právě v v rozsudku Nejvyššího soudu v této věci ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , řešena) a veškeré jeho argumenty směřují ke zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nevznikla nemajetková újma.

Dovolání proto trpí vadami, které nebyly ve lhůtě podle odstraněny a pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat (přičemž se pro dovolací řízení nepoužije - ). Dovolací soud proto postupoval podle a a dovolání odmítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. června 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu