Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 20/2013

11 Tvo 20/2013-10

U S N E S E N Í

V. R.,

t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. R. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. , byl obviněný V. R. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u spoluobviněného J. K. Tento rozsudek byl napaden odvoláním obviněného (jakož i spoluobviněného K.) a věc byla předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , byla podle § 71a tr. ř. žádost obviněného V. R. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl obviněným nabídnutý písemný slib přijat a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. byla zamítnuta jeho žádost o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost s tím, že je již ve vazbě po mimořádně dlouhou dobu a důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. nelze shledat, neboť je zřejmé, že se nebude před projednáním jeho odvolání dopouštět trestné činnosti. Stěžovatel v této souvislosti zaručuje, že bude vést řádný život a domnívá se, že bude na jeho jednání užita příznivější kvalifikace a uložen mu mírnější trest. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud po projednání jeho stížnosti ve vazebním zasedání zrušil napadené usnesení a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu za současného přijetí nabídnutého písemného slibu a vyhověl žádosti o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.

Především je nutno uvést, že ve stížnosti uplatněné námitky byly předmětem přezkumu již v posuzovaném řízení u Vrchního soudu v Olomouci, který se pečlivě zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného. Nejvyšší soud se s jeho závěry jako věcně správnými plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat. Možno tak shrnout, že vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti obviněného, délky doby jejího páchání, počtu útoků, kterých se měl dopustit, celkové výši škody, kterou měl na cizím majetku způsobit, a to na různých místech České republiky, což pak rozhodně by nemohlo svědčit o jeho vázanosti k místu bydliště, Nejvyšší soud přisvědčil názoru Vrchního soudu v Olomouci o existenci vazebního důvodu předvídaného ustanovením § 67 písm. c) tr. ř. Tomu skutečně nasvědčuje navíc i to, že se trestného jednání měl dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. . Taktéž je v tomto případě v rámci hodnocení osobnosti pachatele nutno vzít v potaz i trestní minulost obviněného, když ze spisového materiálu je patrno, že se již v minulosti dopouštěl i trestné činnosti majetkového charakteru. Nelze tedy než konstatovat, že v případě propuštění obviněného na svobodu je dána reálná hrozba, že by se mohl dopustit opakování trestné činnosti, pro kterou je proti němu vedeno trestní stíhání. Za těchto okolností je namístě i obava, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele.

Pokud obviněný ve stížnosti opětovně navrhoval přijetí některé z nabízených záruk, pak je třeba poukázat na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který se rovněž zabýval obdobným návrhem obviněného v jeho žádosti a s jehož hodnocením situace se Nejvyšší soud rovněž ztotožňuje. V daném případě totiž skutečně především vzhledem k povaze a závažnosti trestné činnosti obviněného a hodnocení osoby obviněného nabízené záruky nemohou být pro orgány činné v trestním řízení dostatečným ujištěním.

Posuzovanou věc s ohledem na její rozsah a povahu nebylo možno dříve pravomocně skončit, přičemž dosavadní řízení je přiměřené náročnosti projednávané věci a není zatíženo nějakými neopodstatněnými průtahy (§ 71 odst. 1 tr. ř.). V současné době se věci nachází ve stadiu odvolacího řízení a bylo již nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného.

Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další věcné argumenty nepředložil, nemohl se jimi Nejvyšší soud blíže zabývat a po přezkoumání výroků napadeného usnesení, které byly shledány bez vad, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Vrchní soud v Olomouci též správně poukázal na skutečnost, že obviněný byl krajským soudem náležitě poučen o podmínkách, za nichž bude o dalším trvání vazby rozhodováno ve vazebním zasedání, přičemž obviněný v podané žádosti o propuštění z vazby o konání vazebního zasedání nepožádal, ač nepochybně věděl, že o jeho žádosti bude vrchní soud povinen rozhodnout. Ostatně obviněný v podané stížnosti ani nenamítá porušení procesních ustanovení ohledně podmínek pro rozhodování o vazbě mimo vazební zasedání. Protože Nejvyšší soud v rámci své přezkumné činnosti neshledal žádné pochybení vrchního soudu ani v jeho procesním postupu při rozhodování o předmětné žádosti obviněného, a když s ohledem na obviněným uváděné důvody pro pominutí dalšího trvání jeho vazby nedospěl k závěru, že by bylo třeba obviněného k tvrzeným okolnostem vyslechnout v rámci vazebního zasedání (srov. § 74 odst. 1 věta druhá tr. ř. o analogickém uplatnění ustanovení o vazebním zasedání v rámci stížnostního řízení), rozhodl tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2013

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík