Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1126/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. Ž., zastoupeného JUDr. Jitkou Pasekovou, advokátkou v Příbrami III, Zahradnická 74, proti žalovanému MUDr. J. K., zastoupenému JUDr. Oldřichem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 9, za vedlejšího účastenství matky žalobce M. Ž., o obnovu řízení o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy, ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2012, č.j. -1006, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. července 2012, č.j. -1006, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – město (dáel jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. listopadu 2011, č.j. -931, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy vedeného Okresnímu soudem Plzeň - město pod sp. zn. (výrok I), nevyhověl návrhu žalovaného na spojení řízení vedeného pod sp. zn. o obnovu řízení s řízením o odvolání proti nařízení exekuce vedeným u Okresního soudu Plzeň - město pod sp.zn. (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 10.486,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobce a žalovaným (výrok II.) a ve vztahu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem (výrok III.)

Odvolací soud, poté co dospěl ke kladnému závěru o včasnosti žaloby o obnovu řízení, posuzoval její důvodnost. Tu žalovaný spatřoval v podání návrhu na nařízení exekuce. Dle odvolacího soudu se nejedná o skutečnost, rozhodnutí nebo důkaz, které bez své viny nemohl použít v původním řízení. Jak soud prvého stupně správně konstatoval, nesplnění povinnosti uložené pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu má za následek, že oprávněný může zahájit další fázi řízení, a to řízení vykonávací, a domoci se uspokojení svých nároků návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce. Tak se také v daném případě stalo. Tento procesní postup však sám o sobě nemůže znamenat důvod pro povolení obnovy řízení. Za této situace odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné a v souladu se zákonem dle ust. , aniž by zaujímal stanovisko k dalším vyjádřením žalovaného, zejména týkajících se rozdílného okamžiku nabytí právní moci výroků ve spojeném řízení o určení otcovství a úpravě výchovy a výživy dle ust.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný (dále též „dovolatel“). Rekapituluje, že po rozsudku Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 13 Co 360,361,362/2003, ze dne 7. 12. 2004 došlo dle dovolatele k nezákonnému rozštěpení řízení o určení otcovství a o určení výchovy a výživy dítěte, tak že ohledně výroku o výživném byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Podle dovolatele je zřejmé, že Okresní soud Plzeň - město aplikoval na zjištěný skutkový stav, kdy došlo k nepřípustnému štěpení práva předchozím svévolným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni dne 7.12.2004 na dvě práva se společným skutkovým základem, nesprávně právní normu , což Krajský soud v Plzni potvrdil. Dovolatel doplňuje, že v judikatuře Nejvyššího soudu nenašel rozhodnutí řešící otázku, že by svévolné štěpení práva při určování otcovství, o výchově a o výživě bylo přípustné a jednotlivé části tohoto soudem rozštěpeného nároku v situaci, kdy odvolatel se odvolal proti všem výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo správné a jednalo by se o práva se samostatným skutkovým základem podle Podle dovolatele se jedná o právní otázku dosud Nejvyšším soudem neřešenou a řešenou tedy odvolacími soudy rozdílně. Rozsudek „o výživném ze dne 29.4. 2008, sp. zn. “ se stal podkladem po následné exekuční řízení, kde exekutor si nárokoval pro sebe odměnu 80376 Kč a pro žalobce 27 852 Kč a dovolateli zde vznikla výrazná újma, která je odstranitelná zrušením výše uvedených rozhodnutí. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň – město k dalšímu řízení.

Vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání poukázal na systematické podávání opravných prostředků žalovaným, přičemž má za to, že s námitkami dovolatele se soudy již vypořádaly. Poukazuje na špatnou platební morálku dovolatele při placení výživného na žalobce i na svůj špatný zdravotní stav a obsahově ( ) navrhuje, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II., bod 7 , kterým se mění , (dále jen „ “), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 13.7.2012, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném do 31.12.2012) se nejdříve zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.

Podle ustanovení platí obdobně.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. (jehož závěry se použijí i po novele účinné od 1. 7. 2009) vyslovil, že ve věcech uvedených v je dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé ustanovení , a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle

Z výše uvedeného plyne závěr, že směřuje-li žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 8. 2007, č. j. -760, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29.4.2008, č. j. -837, jimiž bylo v obou případech rozhodnuto o výživném žalobce, tedy ve věci upravené zákonem o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v , pak dovolání není přípustné. Přípustnost přitom nezakládá ani nesprávné poučení o dovolání udělené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu bez přihlédnutí k uvedenému zákonnému omezení. Nerozhodné přitom je, zda řízení bylo spojeno ze zákona s řízením o určení otcovství (kde by dovolání přípustné bylo), jestliže žaloba o obnovu řízení směřuje proti rozsudkům, jimiž bylo (výhradně) rozhodnuto o výživném. Dovolatel nadto spíše než nová rozhodnutí a důkazy akcentuje vadu řízení, kterou spatřuje v „nezákonném rozštěpení“ řízení o určení otcovství a řízení o výchově a výživě. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. května 2013

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu