Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1304/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. J. Š., zastoupenému JUDr. Pavlem Kučerou, advokátem se sídlem v Kladně 4, E. Zahrádky 851, proti žalované L. Š., o vyslovení neexistence manželství, ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2013, č.j. -62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. května 2012, č.j. -24, žalobu o vyslovení neexistence manželství účastníků zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobcem tvrzený důvod nelze podřadit pod žádný z taxativně uvedených důvodů v ustanovení § 17a zákona o rodině. Soud prvního stupně pak rovněž uzavřel, že dovozuje-li žalobce z jím tvrzených skutečností, že byl v době uzavření manželství v omylu o totožnosti žalované, jde o důvod neplatnosti manželství (ust. § 15a odst. 1 zákona o rodině).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. ledna 2013, č.j. -62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně a odkázal na jeho odůvodnění. Zdůraznil, že v daném případě manželství účastníků právní mocí rozvodu zaniklo, navíc, pokud jde o omyl týkající se totožnosti jednoho ze snoubenců, soud prvního stupně správně s odkazem na rozhodnutí Nejvyšší soud ČR ze dne 7.6.1921, Vážný, poukázal na to, že pouze omyl v osobě manžela činí manželství neplatným, nikoliv omyl v jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobce i při tomto posouzení věci bylo nutno shledat jako nedůvodný (žalobce sám uváděl, že věděl, že manželství uzavírá s žalovanou, tuto jako fyzickou osobu znal, v její totožnosti se tedy nemýlil).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“) a navrhnul, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel uvádí, že byl v omylu ohledně totožnosti žalované, jejího původu a původu jejích rodičů. Pokud by mu v době uzavírání manželství byly tyto skutečnosti známy, nikdy by manželství s žalovanou neuzavřel, a z tohoto důvodu považuje toto manželství za neplatné a od samého počátku za neexistující, tak jak uvedl v žalobě.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „ “, a to vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 16. ledna 2013.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení , písm. a) , dovolání podle není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto tak, že byla zamítnuta žaloba o určení neexistence manželství mezi účastníky.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá ustanovení věta druhá

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. května 2013

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D. předseda senátu