Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1250/2012

26

Cdo 1250/2012

ROZSUDEK

I. Z.

, bytem v P., S. 25, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami,

Na Flusárně 168, proti žalované

České republice – Ministerstvu obrany

, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, s adresou pro doručování Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, Praha 6, náměstí Svobody 471, o zaplacení částky 334.701,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. -97, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. -97, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. srpna 2010, č. j. -55,

se zrušují

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou došlou soudu 2. 7. 2008 domáhala (po změně žaloby) zaplacení částky 334.701,- Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 1. 2008 do 31. 5. 2009. Tvrdila, že je vlastnicí pozemků parcelní číslo 452/2 o výměře 2.828 m², 452/171 o výměře 321 m², 452/172 o výměře 22 m², 452/190 o výměře 1.276 m², 452/192 o výměře 1.384 m², 452/193 o výměře 3.264 m², 452/210 o výměře 965 m², 452/214 o výměře 54 m², 452/215 o výměře 198 m², 452/239 o výměře 1.657 m², 452/240 o výměře 1.491 m², vše ostatní plocha, dopravní plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, katastrální území S., na listu vlastnictví, a pozemků parcelní číslo 456/2 o výměře 391 m², trvalý travní porost, 460/31 o výměře 217 m², orná půda, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, katastrální území D. na listu vlastnictví (dále jen „předmětné pozemky“), které žalovaná bez právního důvodu užívá (je vlastnicí areálu letiště umístěného na pozemcích), a za jejich užívání neplatí částky odpovídající obvyklému nájemnému.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, č. j. -97, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 10. 8. 2010, č. j. -55, kterým žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice předmětných pozemků, že se na nich nachází areál letiště ve vlastnictví žalované, že dne 28. 12. 2005 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu pozemků na dobu od 1. 1. 2006 do doby převodu majetku žalované na nového nabyvatele, nejdéle však do 31. 12. 2007, že se dohodli na nájemném ve výši 14.068,- Kč za rok (dále jen „Nájemní smlouva“), že další nájemní smlouvu neuzavřeli, že žalobkyně podala dne 10. 9. 2008 u Okresního soudu v Příbrami (sp. zn. ) žalobu na odstranění neoprávněných staveb z pozemků v katastrálním území S. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na odstranění stavby je žalobou negatorní, vůči nájemci, který užívá předmět nájmu i po jeho skončení, nezakládá účinky žaloby vindikační, a proto došlo opakovaně k obnovení nájemní smlouvy k předmětným pozemkům podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na dobu jednoho roku, tj. do 31. 12. 2008 a dále do 31. 12. 2009, neboť žalobkyně po skončení nájmu žalobu na vyklizení nepodala. Žalovaná tak měla povinnost platit nájem ve výši sjednané v Nájemní smlouvě, které za rok 2008 i 2009 zaplatila, a proto žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen „ “). Aniž by výslovně formulovala otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že žalobu na odstranění neoprávněné stavby (ze dne 10. 9. 2008) podala jako žalobu negatorní. Namítala, že rozhodující je její obsah, kterým byl požadavek na vydání věci neprávem zadržované, kdy byl vlastník zbaven možnosti vykonávat své vlastnické právo. Poukázala na literaturu ( II, Komentář, 2. Vydání 2009, C.H.Beck, str. 1927), podle níž rovněž vindikační žaloba, tedy i žaloba na odstranění stavby (v případě, že je na pozemku umístěna neoprávněná stavba), je způsobilá zamezit prodloužení nájmu podle obč. zák., neboť jde o vlastnickou žalobu. Odkázala i na závěry judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , ) ohledně žalob podaných mimo stanovenou třicetidenní lhůtu, probíhá-li řízení o této žalobě ještě v okamžiku, kdy doba trvání obnoveného nájemního vztahu uplynula. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( a 4 ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Protože dovolání není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Napadené rozhodnutí spočívá na právním závěru, že podání žaloby na odstranění stavby nacházející se na projatých pozemcích, nemá účinky žaloby vindikační a nebrání proto prodloužení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák. Správnost tohoto závěru dovolatelka zpochybnila. Protože touto právní otázkou se judikatura Nejvyššího soudu dosud výslovně nezabývala, má napadené rozhodnutí zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Podle § 676 odst. 1 obč. zák. skončí nájem uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak.Podle odst. 2 užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

Užívá-li nájemce pronajatou věc i po uplynutí sjednané doby nájmu, může tak podle § 676 odst. 2 obč. zák. (nebylo-li sjednáno jinak) pronajímatel zabránit (konkludentnímu) obnovení nájemního vztahu jen podáním žaloby, jíž se bude domáhat ochrany svého vlastnického práva. Ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. zmiňuje v této souvislosti klasickou vlastnickou žalobu podle § 126 obč. zák. – reivindikační (tedy žalobu na vydání věci, jsou-li předmětem nájmu věci movité, nebo na vyklizení nemovitosti). Tato žaloba je určena především na ochranu vlastnického práva v případě neoprávněného zadržování věci, není však jedinou možnou vlastnickou žalobou, jíž se vlastník může domáhat ochrany svých práv (srovnej např. Fiala, J. a kol, Občanské právo. Praha: ASPI, a. s., 2006, I, II, 2. vydání, 2009, s. 689 - 714). K vlastnickým žalobám náleží i žaloby zápůrčí (negatorní), které lze použít k ochraně vlastnického práva ve všech ostatních případech, kdy došlo k zásahu do vlastnického práva jinak než protiprávním zadržováním věci. V takových případech ani nebude žaloba na vydání (vyklizení) věci vhodným prostředkem ochrany vlastnického práva.

Jestliže jsou smlouvou o nájmu upraveny dočasně vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby tak, že si vlastník stavby pronajme pozemky, pak po uplynutí sjednané doby nájmu, vždy „užívá“ předmět nájmu (pozemky) i nadále. Domáhá-li se pronajímatel v takovém případě ve stanové lhůtě ochrany svých práv žalobou na odstranění stavby, jde rovněž o vlastnickou žalobu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. ), a proto i taková žaloba je způsobilá zamezit prodloužení nájmu. Je totiž zjevné, že i v takovém případě je úmyslem pronajímatele ukončit vztah s nájemcem, zabránit mu v užívání předmětu nájmu a domoci se jeho vrácení. Je-li smyslem ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. upravit užívání věci i po skončení nájmu sjednaného na dobu určitou v případech, kdy ji nájemce dále užívá a pronajímatel se tomu nebrání, pak není rozumný důvod vycházet jen z formálního výkladu jazykového vyjádření předpokladů zamezujících obnovení nájmu a omezovat pronajímatele na možnost podání jen jednoho z typů vlastnických žalob.

Podle ustálené soudní praxe (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. ) brání obnovení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák. i podání žaloby mimo stanovenou třicetidenní lhůtu, probíhá-li řízení o této žalobě ještě v okamžiku, kdy doba trvání obnoveného nájemního vztahu uplynula.

Protože napadený rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, dovolací soud ho podle věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ). V dalším řízení se bude soud zabývat tím, ve kterém období a ke kterým pozemkům došlo k obnovení nájemní smlouvy, a v jaké výši případně došlo k bezdůvodnému obohacení žalované užíváním pozemků bez právního důvodu.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. června 2013JUDr. Pavlína B r z o b o h a t ápředsedkyně senátu