Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 236/2013

U S N E S E N Í

Q spol. s r. o.

R. I.

, pro částku 142.125,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 25. listopadu 2009, č. j. -87, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze 17. září 2009, č. j. -77, městský soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (nesprávně označený jako „návrh na zastavení řízení výkonu rozhodnutí“ /č.l. 75/), odůvodněný poukazem na usnesení Krajského soudu v Brně z 11. srpna 2009, č. j. -70, pravomocným 29. srpna téhož roku, jímž byl povinný jako dlužník po zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením osvobozen od placení pohledávek věřitelů (č.l. 76).

Napadeným usnesením z 25. listopadu 2009, č. j. -84, krajský soud k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu, pravomocnému 18. ledna 2010, podal povinný dne 22. ledna téhož roku dovolání.

Dovolací soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, , a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně (s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení , odst. 3 ) neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení a - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

V souzené věci však povinný vydáním napadeného usnesení žádnou újmu neutrpěl, jelikož výkon rozhodnutí nařízený usnesením Městského soudu v Brně z 25. června 2002, č. j. -13, pravomocným dne 1. srpna 2002, jehož zastavení navrhl podáním z 11. září 2009, byl v mezidobí, tedy po vydání zamítavého usnesení městského soudu (č.l. 77), avšak před vydáním napadeného potvrzujícího usnesení soudu odvolacího (č.l. 87), usnesením městského soudu z 22. října 2009, č. j. -84, pravomocně dnem 12. listopadu téhož roku (s odůvodněním, že „v rámci oddlužení povinného .... bylo v insolvenčním řízení vydáno usnesení, jímž řádně a včas nepřihlášené pohledávky věřitelů, což je případ oprávněné, zanikly“, tedy patrně z úřední povinnosti) zastaven.

Z uvedeného plyne, že z pohledu ustanovení je dovolání subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání ( věta první ), aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele advokátem ( věta za středníkem ), dovolání podle , odmítl (vadou řízení podle , spočívající ve skutečnosti, že odvolací soud potvrdil zamítavé usnesení městského soudu přesto, že již existovalo pravomocné usnesení o zastavení výkonu, se Nejvyšší soud s ohledem na nepřípustnost dovolání zabývat nemohl / /).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že oprávněné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu