Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 500/2013

26

Cdo 500/2013

ROZSUDEK

a/ B. L.

a

b/ L. L.

, zastoupených JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, proti žalovanému

M. J.

, zastoupenému Mgr. Milanem Schubertem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, o určení, že žalobci jsou nájemci bytu a členy OSBD Česká Lípa, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. září 2012, č. j. -202, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 7.800,- Kč k rukám Mgr. Milana Schuberta, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č. j. -69, vyhověl žalobě a určil, že žalobci jsou společnými členy OSBD Česká Lípa (dále jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“) a společnými nájemci

„bytu č. 3 o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve II. podlaží domu čp. 2548, ulice Bardějovská, Č.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Dne 5. května 2003 uzavřeli žalobci (společní členové bytového družstva a společní nájemci předmětného /družstevního/ bytu) jako převodci a žalovaný jako nabyvatel písemnou dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (dále jen „dohoda ze dne 5. května 2003“). Téhož dne žalovaný jako nájemce a žalobci jako podnájemci uzavřeli také smlouvu o podnájmu předmětného bytu. Dne 20. prosince 2004 se pak dohodli na (zpětném) převodu členských práv a povinností z žalovaného jako převodce na žalobce jako nabyvatele. Další dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu uzavřeli žalobci jako převodci a žalovaný jako nabyvatel dne 25. října 2006 (dále jen „dohoda ze dne 25. října 2006“, resp. „dohoda o převodu členských práv a povinností“). Žalovaný jako nájemce a žalobci jako podnájemci pak dne 1. srpna 2007 uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu. Učinil rovněž skutkový závěr, že skutečnou vůlí účastníků projevenou v dohodě ze dne 25. října 2006 bylo – stejně jako v případě předchozí dohody ze dne 5. května 2003 – zřídit touto dohodou zástavní právo k členskému podílu žalobců v bytovém družstvu, sloužící k zajištění pohledávky žalovaného z půjčky, kterou žalobcům poskytl. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že dohoda ze dne 25. října 2006 je pro obcházení zákona absolutně neplatná podle , , ve znění účinném ke dni uzavření této dohody (dále jen „obč. zák.“). Podle jeho názoru je tomu tak proto, že uvedenou dohodou měli účastníci v úmyslu členská práva a povinnosti v bytovém družstvu

„zastavit a nikoli převést“

. Uzavřel, že žalobci jsou tak nadále společnými členy bytového družstva a společnými nájemci předmětného (družstevního) bytu. Za této situace žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. srpna 2010, č. j. -132, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. K dovolání žalobců Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 14. dubna 2011, č. j. -150, citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. -202, rozsudek soudu prvního stupně opětovně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Po zopakování dokazování v odvolacím řízení přečtením některých listinných důkazů (mimo jiných příjmového dokladu z 25. října 2006) a výslechem některých svědků (mimo jiných M. K.) a po doplnění dokazování výslechem žalobce b/ učinil odvolací soud tam uvedená skutková zjištění (mimo jiných rovněž zjištění, že podle příjmového dokladu ze dne 25. října 2006 žalovaný uhradil bytovému družstvu dluh žalobců na nájemném z bytu v částce 36.052,- Kč, což by podle odvolacího soudu nečinil v případě fiktivního převodu sloužícího k pouhému zajištění poskytnuté půjčky) a na jejich základě dospěl – na rozdíl od soudu prvního stupně – ke skutkovému závěru, že v případě dohody ze dne 25. října 2006 nešlo o

„fiktivní převod bytu sloužící k zajištění poskytnuté půjčky“

; uvedenou dohodu pak posoudil jako skutečnou dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Poté uzavřel, že dohoda o převodu členských práv a povinností byla tedy účastníky uzavřena platně a v jejím důsledku se žalovaný stal

„členem OSBD Česká Lípa a nájemcem družstevního bytu č. 3 …“.

Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvody podle a odst. 3 V dovolání především namítli, že jde-li o příjmový doklad z 25. října 2006,

„odvolací soud nesprávně přiznává tétoě vypovídací hodnotu v neprospěch žalující strany“

, jestliže z ní dovozuje vůli účastníků

„uskutečnit platný převod členských práv“

. Měli za to, že zmíněná nemá v tomto ohledu žádnou vypovídací hodnotu, neboť

„s převodem členských práv a povinností, i když fiktivním, přešly na žalovaného veškeré závazky a pohledávky z titulu dlužného nájemného, nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu, náhrady způsobené škody apod.“

, a proto uhrazení dlužného nájemného, jehož je uvedená dokladem,

„není otázkou dobré vůle žalovaného, ale … povinností vyplývající ze stanov družstva“

. Podle jejich mínění je tudíž mylná úvaha odvolacího soudu, že

„žalovaný by takto nečinil v případě fiktivního převodu členských práv“

. V návaznosti na to vyjádřili přesvědčení, že naopak

„stěžejním důkazem pro rozhodnutí ve věci je výpověď svědkyně M. K.“

, kterou – z tam uvedených příčin – pokládali za věrohodnou. Poté zdůraznili, že

„nikdy nechtěli fakticky převést svá členská práva k družstevnímu bytu a nájem bytu na jiného“

a že cílem, který při uzavírání dohody o převodu členských práv a povinností sledovali, bylo

„zajistit pohledávku na vrácení půjčky“

. Pokračovali, že tato jejich skutečná vůle vyplývá z toho, že

„žalovaný se nikdy neměl v úmyslu do družstevního bytu nastěhovat a užívat ho k bydlení“

, že

„nikdy neuhradil za členský podíl žádnou finanční částku“

, že ze skutečnosti, že v dohodě ze dne 25. října 2006 je uvedeno něco jiného, nelze dovodit, že se tak skutečně stalo, a že citovanou dohodu nelze porovnávat s dřívějšími dohodami o převodu členských práv a povinností, jelikož

„bez ohledu na formu právního úkonu byla vůle účastníků, tj. zajistit pohledávku žalovaného, vždy shodná“

. Dodali, že vzhledem k tomu odvolací soud

„nesprávně zjistil skutkový stav věcí a dospěl tak na základě těchto zjištění k nesprávnému právnímu posouzení o platnosti, resp. neplatnosti uzavřené dohody“

. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu, vyvracel správnost použitých dovolacích námitek a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. září 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Podle je-li dovolání přípustné podle a b/ (v projednávané věci je dovolání přípustné podle ), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. , komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé brojí právě proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění

rozhodná

pro posouzení otázky platnosti dohody o převodu členských práv a povinností.

Jinak řečeno nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejich názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu věci.

Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů (přečtených listinných důkazů a výpovědí svědků a účastníků) vyplynuly; přitom neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Lze proto konstatovat, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkové závěry odvolacího soudu jsou – zvlášť s přihlédnutím k tomu, že šlo již o druhou dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, po níž následovaly odvolacím soudem zjištěné platby ze strany žalovaného – výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení (ve spojení s ). Dovolací důvod podle tudíž nebyl užit opodstatněně.

Z uvedeného současně bez dalšího vyplývá, že není naplněn ani uplatněný dovolací důvod podle Nesprávnost právního posouzení věci totiž dovolatelé spojovali právě s tou (nesprávnou) verzí skutkového základu sporu, jíž předestřeli v dovolání, a nikoli se skutečně zjištěným skutkovým stavem, který se jim nepodařilo úspěšně zpochybnit. Jinými slovy řečeno, je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které dovolatelé tvrdili, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu názoru ohledně platnosti dohody o převodu členských práv a povinností.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle a odst. 3 a jejich obsahové konkretizace správný ve smyslu věty před středníkem Dovolací soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání podle téhož ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. května 2013

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu