Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2419/2012

22

Cdo 2419/2012

ROZSUDEK

J. M.,

zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, proti žalovanému

V. K.,

zastoupenému Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2012, č. j. -250, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2012, č. j. -250,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Písku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. června 2011, č. j. -169, rozhodl, že žalovaný je povinen vydat žalobci automobil zn.: Škoda typu: Octavia 1,9 TDI, SPZ 1AC 8576, první registrace: 03/2008, VIN: TMBHS21Z682139927, č. technického průkazu UC661721, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. ledna 2012, č. j. -250, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Podstata věci spočívá v tomto: Z. K. zpronevěřil

žalobci předmětné vozidlo; za tento skutek byl odsouzen v trestním řízení, a žalobci bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , v adhezním řízení přiznáno právo na náhradu škody proti tomuto pachateli. Automobil mezitím na základě několika smluv měnil držitele; vlastnické právo však na nové nabyvatele, z nichž posledním byl žalovaný, nepřešlo. Odvolací soud přihlédl k tomu, že v adhezním řízení byla pravomocně žalobci přiznána náhrada škody spočívající v hodnotě předmětného vozidla, jehož vydání se žalobce po žalovaném domáhá vlastnickou žalobou podle § 126 obč. zák. Uzavřel, že v případě úspěšného uplatnění práva na náhradu škody ve výši hodnoty věci zadržované, nelze již požadovat její vydání. Žalobce tak fakticky zvolil uplatněním škody v adhezním řízení finanční náhradu za protiprávně zadržovaný automobil před vydáním věci. Pokud by žalobě podle § 126 odst. 1 obč. zák. bylo vyhověno, dostalo by se žalobci dvojího plnění, a došlo by tak k bezdůvodnému obohacení. Proto žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v

Žalobce vytýká odvolacímu soudu, že při posuzování věci podle nebral v úvahu otázky s tímto ustanovením spojené, a to zejména totožnost účastníků řízení a totožnost předmětu řízení, neboť jen v případě, že jsou zde shledány důvody totožnosti účastníků řízení a totožnosti předmětu řízení, lze ve spojení s hovořit o závaznosti pravomocného rozhodnutí v trestním řízení. V trestním řízení byla žalobci přiznána náhrada škody za předmětný automobil a v občanskoprávním řízení soud prvního stupně žalobci přiznal právo na vydání předmětného automobilu. Jedná se tak o dvě rozdílné věci, o majetkovou škodu způsobenou žalobci trestným činem odcizením předmětného vozidla a o vydání vozidla osobou odlišnou od pachatele trestného činu. Jedná se o dva zcela odlišné nároky.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje (§ 126 odst. 1 obč. zák.).

Škoda je majetková újma vyjádřitelná v penězích. Újma je charakterizována zánikem nebo oslabením právního vztahu v neprospěch některých nebo všech jeho subjektů (viz např. Luby, Š.: Prevencia a zodpovednosť v občianskom práve. Bratislava 1958, díl I., s. 274). Proto již svémocným odnětím držby věci (resp. její zpronevěrou) vzniká jejímu vlastníkovi škoda; její náhrady se může domáhat zpravidla až v případě, že nemůže uplatnit právo na vydání věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2012, sp. zn. ). Právo na náhradu škody má vlastník nejen v případě, že věc již zanikla, ale i v případě, že nemůže uplatnit právo na její vydání např. proto, že neví, kdo věc drží, kde se nachází, apod. Uplatněním práva na náhradu škody však jeho vlastnické právo nezaniká, stejně jako nezaniká jeho právo na vydání této věci. Pokud je později úspěšně uplatní, vznikne mu – jak správně uvedl i odvolací soud – bezdůvodné obohacení na úkor toho, kdo mu škodu nahradil (§ 451 a násl. obč. zák.); půjde o plnění, jehož právní důvod odpadl (toto obohacení se však nutně nemusí týkat celé částky poskytnuté na náhradu škody, která může zahrnovat i nemožnost věc po určitou dobu užívat a podobné nároky). Jde o tzv. konkurenci nároků. Tato skutečnost však nemůže mít za důsledek zánik práva na vydání věci; bude muset vydat bezdůvodné obohacení tomu, na jehož úkor jej získal. K této otázce viz podrobně publikaci „Ochrana vlastnictví a držby v “. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2005, s. 85 a násl.).

Jestliže tedy odvolací soud dospěl k názoru, že úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody poskytnutím peněžní náhrady má za následek zánik práva vlastníka žádat vydání věci, za jejíž neoprávněné zadržování byla náhrada škody přiznána, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ) písm. b)

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( , 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu