Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3601/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Stavitelství Delta Brno, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Ostrá 2, identifikační číslo osoby 00210161, zastoupené JUDr. Miloslavem Petrželou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalované obci M. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, o zaplacení 480 743 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. -678, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 778 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Vladimíra Ježka.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ostravě potvrdil (v pořadí čtvrtý ve věci) rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. září 2011, č. j. -646, v zamítavém výroku ve věci samé, není přípustné podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „ “ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci oproti očekávání dovolatelky naplněny [soud prvního stupně ve svém posledním rozsudku rozhodl o změněné žalobě, a proto nemohl být vázán právním názorem odvolacího soudu v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 20. května 2010, č. j. -570, jehož předmětem byl přezkum předposledního (v pořadí třetího ve věci) rozsudku soudu prvního stupně o původním žalobním nároku] a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že závěry o promlčení nároků z titulu zániku závazků ze smlouvy o dílo pro nemožnost plnění založil na skutkových zjištěních, která nemají oporu v provedeném dokazování, patrně přehlédla, že v případě přípustnosti dovolání dle se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Namítá-li dovolatelka v rámci označeného dovolacího důvodu dle , že napadené rozhodnutí je překvapivé, nemůže tato její kritika založit přípustnost dovolání podle ustanovení , jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v souzené věci nenastala, neboť dovolatelka v rámci uváděné vady řízení žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ). Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodl-li soud prvního stupně o změněné žalobě poté, kdy připustil změnu žaloby podle , nemůže být jeho rozhodnutí posuzováno v tomto směru jako překvapivé.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle neotvírá ani výhrada dovolatelky, že závěr o promlčení žalobního nároku je v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, neboť odvolací soud na této otázce své rozhodnutí nezaložil a dovolatelka v dovolání nevymezila důvody, pro které na řešení této otázky měl své rozhodnutí založit.

K tvrzení dovolatelky, že ke změně žalobního skutku v průběhu řízení nedošlo, Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud řešil otázku totožnosti (změny) žalobního skutku v návaznosti na ustanovení (původní žalobní nárok na zaplacení části ceny díla x změněná žaloba s uplatněním nároku dle obchodního zákoníku) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. právní závěry v rozsudku uveřejněném pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky ze dne 2. října 2012, sp. zn. a ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. ) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 10 260 Kč podle věty první, a bodu 6. , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 218 Kč podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. června 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu