Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3070/2012

U S N E S E N Í

Telefónica Czech Republic, a. s.,

V. J.

, zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Masarykova 715, pro 2.088,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2011, č. j. -145, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. září 2011, č. j. -130, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 4. ledna 2008, č. j. -3, a povinnému uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 8 900,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen, a je vykonatelný. Soud neuvěřil tvrzení povinného, že byl v době doručování exekučního titulu hospitalizován, přičemž přihlédl k obsahu spisu Okresního soudu Karlovy Vary sp. zn. (zejm. ke zprávě o zdravotním stavu ze dne 6. 4. 2005, z níž žádná zmínka o hospitalizaci povinného v době doručování exekučního titulu nevyplývá) a k vypracovanému znaleckému posudku ze dne 25. 3. 2011, podle nějž podpis na poštovní doručence s datem doručení 31. 3. 2005 je s větší pravděpodobností vlastnoručním podpisem povinného. Odvolací soud rovněž uvedl, že povinnému bylo řádně doručeno i usnesení o nařízení exekuce (vyvěšením na úřední desce soudního exekutora).

Povinný s odkazem na ustanovení a i b) v dovolání namítá, že

„…rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá v nesprávném právním i věcném zhodnocení věci, zda podpis na doručence je pravý

.“ Závěr znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – kriminalistika je nejednoznačný a soud při hodnocení důkazů pochybil. Podle něj jsou zde závažné pochybnosti o tom, zda dopis s exekučním titulem převzal, a proto měl soud exekuci zastavit. Povinnému dosud ani není jasné, co vymáhaná částka představuje. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel polemizuje se závěrem soudů, že podpis na doručence s datem doručení 31. 3. 2005 je podpisem povinného, prokazujícím, že exekuční titul mu byl řádně doručen. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů ( ) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2006, sp. zn. ).

Správnost usnesení odvolacího soudu nelze účinně napadnout ani pouhým konstatováním, že soud při hodnocení důkazů pochybil. Dovolatel žádnou konkrétní vadu nevytýká, navíc k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle nebo nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. ; usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. ).

Rovněž námitka, že povinnému není jasné, co vymáhaná částka představuje, nemůže být důvodem k zastavení exekuce. Důvod, pro který je částka vymáhána, vyplývá z odůvodnění exekučního titulu, jehož věcnou správnost není exekuční soud oprávněn přezkoumávat (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě jde o dlužnou cenu za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 353520579 za měsíce březen až prosinec 2003.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D.

předsedkyně senátu