Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3530/2012

U S N E S E N Í

Telefónica Czech Republic, a. s

M. V.

, zastoupenému JUDr. Petrem Fotulem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 431, pro 26 253,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2011, č. j. -66, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 20. října 2010, č. j. -54, kterým okresní soud zastavil exekuci a rozhodl o nákladech exekutora a nákladech řízení, tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. srpna 2008, č. j. -6, nezastavuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že důvodem pro zastavení exekuce podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), nemůže být skutečnost, že v nalézacím řízení byla povinnému ustanovena jako opatrovnice justiční čekatelka Krajského soudu v Hradci Králové, že ústavní nálezy, na něž soud prvního stupně odkázal, se týkají nalézacího řízení, a že vady nalézacího řízení se nemohou přenášet do řízení exekučního. Obrana povinného spočívá v podání žaloby pro zmatečnost.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o , povinný namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou, že se vždy zdržoval v místě svého trvalého bydliště, byť v rozhodné době byl hospitalizován v nemocnici, popř. se léčil a potřeboval pomoc třetí osoby. Ustanovená opatrovnice nehájila v nalézacím řízení řádně jeho zájmy, nezúčastnila se jednání, nenamítala prověření rozhodných skutečností, „které mohly vést k závěrům ve prospěch povinného“. Povinný má nyní plnit nároky z titulu domnělé škody, kterou nikdy nezpůsobil. Z tohoto důvodu má za to, že zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka nebyly dány, a proto podkladové rozhodnutí nemohlo nikdy nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ), dále jen „ “.

Dovolání - přípustné podle ve spojení s ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) - není důvodné.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. listopadu 2000-46, č. j. -44, kterým bylo žalovanému (povinnému) uloženo zaplatit žalobkyni SPT TELECOM, a. s. (oprávněné) 26 253,81,- Kč s 12% úroky z prodlení od 30. května 1999 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně 8 % úroků z prodlení z téže částky od 30. května 1999 do zaplacení byla žaloba zamítnuta a žalovanému bylo současně uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 052,- Kč. Rozsudek byl doručen opatrovnici povinného Mgr. K. S. (ustanovené usnesením téhož soudu ze dne 2. května 2000, č. j. -33) dne 5. prosince 2000, nabyl právní moci dne 28. prosince 2000 a vykonatelným se stal dne 2. ledna 2001.

Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (srov. usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. května 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. V usnesení uveřejněném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud také vyslovil závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.

Tvrdí-li tedy dovolatel, že mu byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky a z toho důvodu s ním soud nejednal, nedoručil mu rozsudek a nesprávným postupem mu v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem, je uvedená námitka relevantní pouze v řízení o opravném prostředku proti rozsudku soudu vydaném v řízení vedeném s opatrovníkem - v řízení nalézacím.

Tento závěr neodporuje ani nálezům Ústavního soudu týkajících se ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu podle , neboť Ústavní soud se touto otázkou zabýval v souvislosti s ústavními stížnostmi proti rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení, přičemž zároveň stanovil, odkdy začíná běžet šedesátidenní lhůta k jejímu podání.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.

předsedkyně senátu