Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 545/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška, v právní věci žalobce Mgr. M. F., jako insolvenčního správce dlužnice J. I., proti žalované Mgr. J. Z., zastoupené JUDr. Karlem Holubem, advokátem, se sídlem ve Třebíči, Nerudova 1190/3, PSČ 674 01, o popření pravosti a pořadí vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2011, č. j. -91, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. září 2011, č. j. -91, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 21. března 2011, č. j. -56, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužnice J. I. pohledávku ve výši 250.000,- Kč a že tato pohledávka „není zajištěná“.

Odvolací soud – cituje ustanovení , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení () – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož „byl prokázán vznik a existence závazkového vztahu z půjčky mezi žalovanou (jako věřitelkou) a dlužnicí“. Přitom uzavřel, že „předmětný závazek z půjčky jako reálného kontraktu ( , ) vznikl a existuje“.

Ve vztahu k notářskému zápisu se svolením k vykonatelnosti [ , – dále jen „], sepsanému Mgr. I. V. dne 18. listopadu 2008, (dále jen „notářský zápis“) zdůraznil, že nejde o zvýhodňující právní úkon, jenž by byl neúčinný. „Uznání existujícího dluhu a sjednání splátek, jejichž nově vymezená splatnost byla výrazně pozdější, než splátky sjednané v původní smlouvě o půjčce, nemohly představovat úkony, jimiž by žalovaná jako věřitelka byla zvýhodněna na úkor jiných věřitelů dlužnice“.

Konečně podle odvolacího soudu „nelze notářskému zápisu vytknout ani vadu v ověření podpisů osob přítomných před notářkou, neboť formulace svoji totožnost prokázali platnými občanskými průkazy vyjadřuje dokonce typové vymezení úředního průkazu, z něhož notářka totožnost osob zjišťovala“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , považuje jej za zásadně právně významný v řešení otázek, zda:1) „Sepsání notářského zápisu (se svolením přímé vykonatelnosti a sjednáním ztráty výhody splátek) v době, kdy dlužice byla ve stavu úpadku, lze považovat za neúčinný zvýhodňující právní úkon ve smyslu ustanovení “?2) „Formulace ohledně prokázání totožnosti účastníků notářského zápisu je v souladu s ustanovením a , o notářích a jejich činnosti (notářského řádu)“?

Podle dovolatele „podepsáním notářského zápisu žalovaná docílila toho, že ke dni 15. července 2009 měla svoji pohledávku ve výši 250.000,- Kč zajištěnou zástavním právem k nemovitostem“. Nebyl-li by notářský zápis sepsán, žalovaná by k tomuto datu nedisponovala rozhodnutím, které by jí přiznávalo pohledávku ve výši dlužných splátek nebo dokonce celou dlužnou pohledávku ve výši 250.000,- Kč a rovněž by nemohla podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. V této souvislosti poukázal na existenci věřitele – společnosti P.M.T. 2002, s. r. o. s pohledávkou za dlužnicí ve výši 460.152,- Kč, která by měla výhodnější pořadí (posuzováno z hlediska zajištění), než pohledávka žalované.

Dále setrvává na názoru ohledně vad notářského zápisu, poukazuje přitom na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. .

Podle dovolatele odvolací soud „daný případ nesprávně právně posoudil, když neměl celou žalobu zamítnout, ale měl ji minimálně v části, která se týkala určení, že pohledávka žalované není zajištěná, vyhovět“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.

Podle ustanovení čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že ačkoli dovolatel podal dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé v plném rozsahu, v důvodech dovolání neuplatňuje žádné argumenty proti té části rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku co do neexistence pohledávky žalované za dlužnicí ve výši 250.000,- Kč, když veškerou argumentaci směřuje pouze proti té části výroku rozhodnutí, jež se týká práva na uspokojení výše zmíněné pohledávky žalované za dlužnicí ze zajištění.

Ve zbývající části, tj. v potvrzujícím výroku vztahujícímu se k zamítnutí žaloby ohledně neexistence práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam proto, že – bez ohledu na správnost právních závěrů odvolacího soudu a dovolatelem formulované právní otázky zásadního právního významu – žaloba v této části nemohla být důvodná. Nejvyšší soud totiž v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. , , , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou podstatou sporem o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení přihlášené pohledávky, a bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, je vždy sporem zahajovaným věřitelem; insolvenční správce, který právo na uspokojení pohledávky ze zajištění popřel, k podání takové žaloby oprávněn není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 2.250,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty činí 3.085,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. března 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu