Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 363/2012

U S N E S E N Í

Ing. A. M.

, zastoupené JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Demartinky 1, pro 71.600.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2011, č. j. - 61, takto:

Dovolání

se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2011, č. j. - 49, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 24. 8. 2004, č. j. - 7, pravomocným dne 15. 10. 2004, podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 71.600.000,- Kč a nákladů exekuce. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , jímž bylo zamítnuto odvolání obžalované (povinné) proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , jímž dále byla zrušena rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a jímž dále bylo Vrchnímu soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; v odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud uvedl, že věc se vrátila do stadia řízení u odvolacího soudu, aniž by jakkoli bylo rozhodováno o odvoláním napadeném rozsudku Městského soudu v Praze. Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. , pravomocným téhož dne, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a znovu rozhodl tak, že obžalovaná (povinná) se za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, jímž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem, odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání devíti let.

Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení povinné, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , nenabyl právní moci a že „podle něj nemůže být vedeno exekuční řízení“. Dovodil, že byla-li exekuce nařízena usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2004, stalo se tak v době, kdy existoval vykonatelný titul, kterým je citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, neboť ten nabyl právní moci dnem 8. 6. 2004, kdy bylo vyhlášeno usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. , jímž bylo zamítnuto odvolání obžalované (povinné). Teprve na základě dovolání obžalované bylo toto usnesení usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006 zrušeno a věc se vrátila do stadia odvolacího řízení, aniž by jakkoli bylo rozhodováno o odvoláním napadeném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. . Tedy nedošlo, jak povinná dále namítá, ke zrušení výroku o vině a v důsledku toho nemohlo dojít ani ke zrušení výroků o trestu a o náhradě škody jako výroků na výrok o vině navazujících. Městský soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výroky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , o vině a o povinnosti obžalované (povinné) nahradit oprávněnému škodu ve výši 71.600.000,- Kč nebyly citovaným usnesením Nejvyššího soudu dotčeny a že exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , který nabyl právní moci dnem vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze dne 24. 11. 2006, sp. zn. , tj. dne 24. 11. 2006. Uzavřel, že za situace, kdy exekuce byla nařízena za splnění všech zákonných předpokladů, tedy vykonávaný rozsudek byl pravomocný a vykonatelný, pak v důvodech povinnou namítaných nelze spatřovat okolnosti, pro které by bylo lze exekuci zastavit podle či b) [důvody uvedené pod písmeny c) až g) tohoto ustanovení povinná netvrdila]. Odvolací soud neshledal ani důvod k zastavení exekuce podle , neboť ke dni rozhodování soudu prvního stupně o návrhu povinné na zastavení exekuce byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a v němž uplatnila dovolací důvod podle , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především namítá, že předchozí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2007, č. j. - 45, jímž zamítl její dřívější návrh na zastavení exekuce, bylo doručováno prostřednictvím opatrovnice - pracovnice tohoto soudu, což je v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu; kromě toho, nebylo-li jí toto rozhodnutí doručeno, nenabylo dosud právní moci. Z toho dovozuje, že řízení o nyní projednávaném návrhu na zastavení exekuce, který podala dne 11. 2. 2011, je třeba zastavit a veškerá rozhodnutí zrušit, neboť „je zde překážka litispendence“ ( ), a dále, že rozhodnutí o dřívějším návrhu na zastavení exekuce je nutné řádně doručit. Dále dovolatelka uvedla, že soud prvního stupně exekuci nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , avšak takto označený exekuční titul „neexistuje, když Nejvyšší soud České republiky svým usnesením ze dne 22. 6. 2006, č. j. zrušil usnesení Vrchního soudu ze dne 28. 6. 2004, č. j. a rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, č. j. změněno“. Jediným existujícím rozhodnutím je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s a exekučního řádu přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je podle odstavce 3 tohoto ustanovení dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 21. prosince 2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6. března 2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek majících po právní stránce zásadní význam; dovolání lze tudíž odůvodnit jen dovolacím důvodem podle , tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132).

Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu , v dovolání nevymezila, a ani hodnocením námitek v něm obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, č. j. - 3539, byla povinná (spolu s již pravomocně odsouzeným PhDr. J. M.) uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a odsouzena podle § 250 odst. 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let; dále jí byl uložen trest zákazu činnosti a podle § 228 odst. 1 trestního řádu jí bylo s pravomocně odsouzeným PhDr. J. M. uloženo zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozené organizaci CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. ve výši 71.600.000,- Kč. Tento rozsudek ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , jímž dovolání povinné bylo zamítnuto, nabyl právní moci dne 28. 6. 2004, a posléze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. , jímž byl zrušen výrok o trestu, a rozhodnuto, že obžalovaná se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, dne 24. 11. 2006.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Námitka dovolatelky, že soud prvního stupně exekuci nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , a že takto označený exekuční titul „neexistuje“, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2006, č. j. , zrušil usnesení Vrchního soudu ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. , a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. , byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. , ve výroku o trestu „změněn“, nemůže nic změnit na závěru odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle není dán, protože exekuční titul, tj. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, č. j. - 3539, je ve výroku o náhradě škody pravomocný a vykonatelný, resp. byl pravomocný a vykonatelný ke dni podání návrhu na nařízení exekuce i ke dni podání návrhu na zastavení exekuce. Důvod k zastavení exekuce podle - kromě toho, že neobstojí vedle důvodu podle - není dán rovněž, neboť exekuční titul nebyl po nařízení exekuce ve výroku o náhradě škody zrušen, a o důvod podle rovněž jít nemůže, jelikož o pochybení při nařízení exekuce se v dané věci nejedná, neboť v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Možno je jen dodat, že z § 139 odst. 1 trestního řádu (ve spojení s § 130, § 245 a § 248 odst. 1 trestního řádu) vyplývá, že rozsudek - nestanoví-li tento zákon něco jiného - je pravomocný a (současně) vykonatelný doručením jeho opisu, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, anebo, je-li opravný prostředek přípustný, marným uplynutím osmidenní lhůty k podání odvolání. Protože trestní řád nestanoví jinak, stává se rozsudek, jímž v tzv. adhezním řízení byla uložena povinnost k náhradě škody, vykonatelným, jakmile nabyl právní moci. Právní předpis, podle něhož bylo podkladové rozhodnutí vydáno (v daném případě trestní řád), tedy soudu neukládá, aby ve výroku o náhradě škody určil, v jaké lhůtě (běžící od právní moci) je obžalovaný povinen poškozenému plnit (srov. § 228 odst. 2 trestního řádu). Dovolatelčinými námitkami, že předchozí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2007, č. j. - 45, bylo „doručováno prostřednictvím opatrovnice“, což je v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, že toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci a že řízení o návrhu na zastavení exekuce, doručeném soudu dne 11. 2. 2011, je třeba zastavit a veškerá rozhodnutí zrušit, neboť „je zde překážka litispendence“ ( ), se dovolací soud zabývat nemohl, jelikož ke zmatečnostním vadám uvedeným v , a b a [v dané věci je namítána vada podle ] lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (k tomu srov. větu druhou ). Z uvedeného plyne, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto - bez nařízení jednání ( věta první ) - podle a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu