Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2910/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská č. 949/32, proti žalovanému JConsult Economic Service s. r. o. se sídlem v Praze 4, Čapkova č. 2/195, IČO 46358731, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská č. 343/6, o 86.400,70 Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2011 č.j. -329, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Partíka, advokáta se sídlem v Praze, Slezská č. 949/32.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011 č.j. -329, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.4.2011 č.j. věci samé (tj. ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 85.133,10 Kč s úrokem z prodlení), není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “ (kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 29.3.2006 č. j. -107, po kterém soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než ve svém předchozím rozsudku, nezavazovalo soud prvního stupně právním názorem ve věci samé, nýbrž obsahovalo pokyny k odstranění procesních pochybení z důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo částečně nepřezkoumatelné a jeho odůvodnění bylo „vnitřně rozporné“, když neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení , a rovněž pokyny k doplnění důkazů a jejich provedení), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Žalovaný v dovolání mj. uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že „v souvislosti se svou pracovní činností u žalovaného vykonávala žalobkyně přesčasové práce“ v rozsahu a s nárokem na odměnu tak, jak vyplynulo ze znaleckého posudku; a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Podstatou jeho námitek jenesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a rovněž vytýká soudům obou stupňů, že nevzaly v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné (namítá, že „soud prvního stupně přistoupil k rozhodnutí na základě formalistického hodnocení stavu věci“, a že chybné údaje uvedené žalobkyní v evidenci pracovní doby „nejsou v rozsudcích nikterak zohledněny“). V dovolání zároveň předestírá vlastní skutkové závěry o tom, že žalobkyně se „plně nevěnovala své práci a v pracovní době vykonávala své jiné aktivity“, když „při přezkoumávání docházky byla zjištěna závažná porušení pracovní kázně v oblasti dodržování pracovní doby včetně falšování docházkové evidence“; na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení a ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení – jak je zřejmé již ze znění ustanovení -nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první přede středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo 149 odst. 2 a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.100,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.400,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ) do 3 dnů od právní moci usnesení ( ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. května 2013

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu