Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1044/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) H. K., a b) Ing. P. K., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Focko, advokátem, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2, PSČ 602 00, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu M. zastoupenému Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2011, č. j. -97, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalobců rozsudek ze dne 1. března 2011, č. j. -71, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení neplatnosti usnesení přijatého na shromáždění vlastníků jednotek dne 8. listopadu 2007 (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky předkládané dovolateli Nejvyššímu soudu k řešení však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Závěr, podle něhož je lhůta k uplatnění práva přehlasovaného vlastníka požádat soud, aby rozhodl o věci, o níž jednalo shromáždění společenství vlastníků jednotek, lhůtou prekluzivní a jejím uplynutím právo zaniká, plyne zcela jednoznačně z ustanovení , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů) a , , jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. důvody rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Taktéž závěr, podle kterého ustanovení § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů vylučuje, aby usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek byla přezkoumávána jiným než v tomto ustanovení upraveným postupem, pročež platnost usnesení shromáždění nelze napadat žalobou o určení neplatnosti podle ustanovení , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani k jeho přezkoumání tudíž není na místě dovolání připustit.

Není přitom žádného důvodu, aby se uvedený závěr neprosadil jen proto, že dovolatelé – jak tvrdí v dovolání – žalobu podali po uplynutí zákonem stanovené lhůty proto, že vyčkávali na výsledek řízení o vyslovení neplatnosti téhož usnesení shromáždění vlastníků jednotek, zahájeného žalobou jiného vlastníka jednotky. Tím, že žalobu sami včas nepodali, nekonali v souladu s obecným právním principem „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), k němuž se ve své rozhodovací praxi opakovaně hlásí Nejvyšší i Ústavní soud; následky, jež z takového „nekonání“ plynou, jdou k tíži dovolatelů.

Konečně na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z obecně formulované „otázky povahy usnesení“ shromáždění, neboť na jejím posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., čl. II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu